Tato otázka musí být zodpovězena absolutním “ne”. Okultní školení, ke kterému se všeobecně počítá cvičení k dosažení jasnovidnosti, jasnoslyšnosti atd. je překážkou k vnitřnímu svobodnému rozvoji a ke skutečnému duchovnímu rozmachu. Co je tím možné vypěstovat, ukazuje se v minulých dobách u takzvaných mágů, *(Kouzelníků) jakmile mělo školení poněkud příznivý průběh.
Je to jednostranné tápání zdola nahoru, přičemž nemůže dojít k překročení takzvaného pozemského okruhu. Při všech těchto událostech, dosažitelných za určitých okolností, bude se jednat o věci nízkého a nejnižšího druhu, které člověka samy o sobě nemohou přivést výše, ale mohou ho snadno svézt.
Člověk je schopen tím proniknout jen do jemu nejblíže ležícího jemnohmotného okolí, jehož inteligentní bytosti jsou často ještě nevědomnější než samotní pozemští lidé. Všechno, čeho tím dosáhne, je, že se otevře jemu neznámému nebezpečí, před kterým zůstává chráněn právě neotevřením se.
Kdo se cvičením stává jasnozřivým nebo jasnoslyšným, bude v tomto nízkém okolí vidět nebo slyšet často také věci, které mají vytvořit dojem vysokého a čistého a přece jsou od toho daleko vzdáleny. K tomu ještě přistupuje vlastní, cvičením ještě více podrážděná fantazie, která také vytváří okolní prostředí, které žák pak skutečně vidí a slyší a zmatek je tu. Takovýto člověk, stojící na nejistých nohou vlivem umělého školení, nemůže to odlišit, nemůže při nejlepší vůli rozeznat ostrou hranici, táhnoucí se mezi pravdou a klamem, jakož i tisíceré možnosti tvořivé síly v jemnohmotném životě. K tomu přichází nakonec ještě nízké, pro něj bezpodmínečně škodlivé vlivy, kterým sám sebe, dobrovolně, s velkou námahou otevřel, kterým nemůže vzdorovat vyšší silou, a tak stává se brzy vrakem zbaveným kormidla na neznámém mu moři, který pro všechno s čím se setká může být nebezpečný.
Je to tedy přesně tak, jako kdyby člověk nemohl plavat. Je plně schopný, zcela chráněn v loďce, plout jemu neznámým živlem. Srovnatelné je to v pozemském životě. Vytáhne-li však během plavby prkno z loďky ho chránící, tak protrhne do své ochrany díru, skrze kterou pronikne voda, jeho ochrany ho zbaví a strhne dolů. Tento člověk, v plavání nezkušený, stává se tím jen obětí neznámého mu živlu.
Takový je postup okultního školení. Člověk tím vytahuje jen prkno ze své, chránící ho lodi, avšak neučí se plavat!
Jsou však také plavci, kteří se nazývají mistry. Plavci v tomto oboru jsou takoví, kteří v sobě nesou hotovou vlohu a určitým školením jí podali ruku, aby ji přivedli k uplatnění, hledajíce jak ji co nejvíce rozvinout. V takových případech spojí se tedy více méně hotové vlohy s umělým školením. Avšak také u nejlepšího plavce jsou vždy stanoveny dosti úzké hranice. Odváží-li se příliš daleko, tak mu ochabnou síly a je nakonec právě tak ztracen, stejně jako neplavec, jestliže ... mu, stejně jako neplavci nepřijde pomoc.
Taková pomoc může však v jemnohmotném světě přijít jen ze světlých výšin, z čistého duchovna. A tato pomoc opět se může přiblížit pouze tehdy, když ten kdo se nachází v nebezpečí, dosáhl ve svém duševním vývoji určitý stupeň čistoty, se kterým se tato může spojit k opoře. A takovéto čistoty se nemůže dosáhnout pokusy v okultním školením, nýbrž může nastat jen povznesením pravé vnitřní morálky ve stálém pohledu vzhůru k čistotě Světla.
Sledoval-li člověk tuto cestu, která ho časem postupně přivede k určitému stupni vnitřní čistoty, což se pak přirozeně odráží také v jeho myšlenkách, slovech a skutcích, tak dostává se mu pozvolna spojení s čistými výšinami a odtud ve vzájemném působení také umocněné síly. Tímto má přes všechny mezistupně spojení, jež ho udržuje a jehož se může přidržet. Netrvá to pak dlouho a je mu poskytnuto bez zvláštní námahy všechno, co se plavci marně snažili dosáhnout. Avšak s opatrností a obezřetností, která spočívá v přísných zákonech vzájemného působení, aby toho vždy dostal právě jen tolik, kolik je schopen dát, v přinejmenším stejné míře odezvy, čímž je každé nebezpečí předem vyloučeno. Konečně stává se oddělující přepážka, která se dá srovnat s prkny lodě, tenčí a tenčí a nakonec zcela odpadne. To je pak ale také okamžik, kdy člověk, stejně jako ryba ve vodě, se v jemnohmotném světě, až vzhůru ke světlým výšinám, cítí zcela jako doma. To je jediná správná cesta. Všechno předčasně dosažené umělým cvičením je při tom chybné. Jen rybě ve vodě není voda nikterak nebezpečnou, protože to je “její živel”, pro který v sobě nese veškerou výzbroj, které školený plavec nemůže nikdy dosáhnout.
Provádí-li člověk školení, tak předchází jeho započetí dobrovolné rozhodnutí, jehož následkům je pak podroben. Proto také nemůže počítat s tím, že mu musí být pomoženo. Mohl se předem svobodně rozhodnout.
Avšak člověk, který k takovému školení podnítí jiné, kteří jsou pak těmto nebezpečím vydáni napospas nejrůznějším způsobem, bere na sebe velkou část následků jako vinu od každého jednotlivě. Ke všem je jemnohmotně připoután. Neodvolatelně musí po svém pozemském úmrtí dolů, k těm jež ho předešli, kteří podlehli nebezpečí, až k tomu, který klesl nejhlouběji. On sám není schopen stoupat dříve, než každému jednotlivci opět pomůže vzhůru, bludnou cestu napraví a kromě toho také než se tímto zameškané dohoní. To je vyrovnání ve vzájemném působení a současně pro něj cesta milosti, kterou napraví křivdu a povznese se.
Působil-li v tom nějaký člověk nejen slovem, ale i písmem, tak ho to zasáhne ještě hůře, protože tyto spisy dále působí neštěstí i po jeho pozemském úmrtí. Musí pak v jemnohmotném životě vyčkat, až tam nepřichází nikdo další, který se jeho spisy nechal uvést v omyl, a kterému by proto měl pomáhat vzhůru. Při tom mohou uběhnout staletí.
Tím však není míněno, ze oblast jemnohmotného světa má zůstat v pozemském životě nedotčena a uzavřena!
Vnitřně zralým lidem bude vždy v pravou hodinu připadat, že se cítí jako doma v tom, co pro druhé skrývá nebezpečí. Oni smí spatřit Pravdu a předávat ji dále. Avšak při tom budou jasně přehlížet také ona nebezpečí, která hrozí těm, kteří chtějí okultními cviky proniknout do nížin jim neznámé země. Oni nikdy nedají podnět okultnímu školení.