Vo Svetle Pravdy

Posolstvo Grálu od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Español
Português
Русский
Український
Česky
Obsah


55. Smrt Syna Božího na kříži a poslední večeře

Při Kristově smrti se roztrhla opona v chrámu, která oddělovala Nejsvětější od lidstva. Tento děj je považován za symbol toho, že obětí smrti Spasitele skončilo ve stejném okamžiku oddělení mezi lidstvem a Božstvím, a bylo tedy vytvořeno bezprostřední spojení.

Tento výklad je však falešný. Ukřižováním lidé odmítli Syna Božího jako očekávaného Mesiáše, čímž se oddělení stalo ještě větším! Opona se roztrhla, protože Nejsvětější pak již více nebylo zapotřebí. Bylo otevřeno pohledům a nečistým proudů,, protože, symbolicky vyjádřeno, Božství po tomto činu již více nevkročilo na zemi, čímž se Nejsvětější stalo zbytečným. Tedy právě opak dosavadních výkladů, ve kterých se opět jako tak často ukazuje jen velká povýšenost lidských duchů.

Smrt na kříži nebyla také nutnou obětí, nýbrž vraždou, běžným zločinem. Každý jiný výklad je zkreslením, které má platit jako omluva nebo vzniklo z nevědomosti. Kristus vůbec nepřišel na zemi v úmyslu se nechat ukřižovat. V tom také spása nespočívá! Nýbrž byl ukřižován jako obtížný nositel Pravdy, kvůli svému učení.

Jeho smrt na kříži nemohla a neměla přinést vykoupení, nýbrž Pravda, kterou lidstvu dával ve svých slovech!

Pravda však byla tehdejším náboženským a chrámovým vůdcům nepohodlná, a pohoršovala je, protože otřásala jejich silným vlivem. Přesně tak, jak by tomu na tak mnohých místech bylo i dnes. V tom se lidstvo nezměnilo. Tehdejší vůdci se sice opírali, tak jako ti dnešní o staré, dobré tradice, avšak ty se staly vlivem těch co je prováděli a vykládali jen ztrnulou, prázdnou formou, aniž by byly v sobě ještě živé. Stejný obraz, jak se dnes často znovu ukazuje.

Kdo však chtěl přinést do dosavadního slova tento nutný život, přinesl tím samozřejmě převrat v provádění a vykládání, ne do slova samotného. Osvobozoval národ od ponižující ztrnulosti a prázdnoty, zachraňoval ho z toho, a to bylo zcela přirozeně velkým pohoršením pro ty, kteří mohli brzy poznat, jak tím bylo energicky zasaženo do otěží jejich falešného vedení.

Proto museli podezřívat a pronásledovat nositele Pravdy a osvoboditele od břemene mylných výkladů. Když se navzdory vší námaze nepodařilo jej zesměšnit, snažili se ho prohlásit nevěrohodným. Musela k tomu posloužit „pozemská minulost“ jako syna tesaře, aby ho označili jako „neučeného a proto nezpůsobilého k výkladům“! Jako „laika“. Přesně jako je tomu i dnes u každého, kdo se příliš dotkne dogmat, které všechno svobodné, živé a usilující vzhůru v již zárodku tísní. Na jeho výklady samotné z opatrné chytrosti nikdo z odpůrců nepřistoupil, protože zcela správně cítili, že by při čistě věcné odpovědi museli podlehnout. Tak zůstali u zlovolného osočování pomocí svých úplatných nástrojů, až se nakonec nezalekli, při pro ně příznivém okamžiku ho veřejně a lživě obvinit, a přivést na kříž, aby se spolu s ním zbavili nebezpečí pro svou moc a vážnost.

Tato násilná, tehdy u Římanů obvyklá smrt nebyla jako taková vykoupením a také je nepřinesla. Nevykoupila žádnou vinu lidstva, od ničeho ho neosvobodila, nýbrž lidstvo jen ještě více zatížila jako vražda v nejnižším smyslu!

Jestliže se z toho až dodnes tu a tam rozvinul kult, který v této vraždě vidí nutnou hlavní součást vykupitelského díla Syna Božího, tak je tím člověk přímo odváděn od toho nejcennějšího, co je jedině schopné přinést spásu. Odvrací ho to od vlastního úkolu Spasitele, od toho, co učinilo jeho příchod z Božství k zemi nutným. Tím však nebylo to, aby podstoupil smrt na kříži, nýbrž aby v chaosu, který strhával lidské duchy do dogmatické ztrnulosti a prázdnoty, hlásal Pravdu! Aby vylíčil věci mezi Bohem, stvořením a lidmi tak, jak skutečně jsou. Tím muselo všechno to, co omezení lidští duchové o tom vymudrovali a co zakrývalo skutečnost, samo od sebe bezmocně odpadnout. Teprve pak mohl člověk jasně před sebou vidět cestu, která ho vede vzhůru.

Jen v přinesení této Pravdy a s tím spojeným osvobozením z omylů pouze a jedině spočívá vykoupení!

Je to vykoupení od zakaleného nazírání slepé víry. Slovo „slepý“ označuje přece dostatečně falešný stav.

Poslední večeře před jeho smrtí byla hostinou na rozloučenou. Jestliže Kristus řekl: „Vezměte, jezte, to je mé tělo. Pijte z toho všichni, to je má krev Nového Zákona, která prolita bude pro mnohé k odpuštění hříchů“, tak tím prohlásil, že je odhodlán na sebe vzít dokonce i tuto smrt na kříži, jen aby měl příležitost přinést zbloudilému lidstvu ve svých vysvětleních Pravdu, která jako jediná ukazuje cestu k odpuštění hříchů.

Řekl také výslovně: „k odpuštění pro mnohé“ a ne snad „k odpuštění pro všechny“! Tedy jen pro ty, kteří si jeho vysvětlení vezmou k srdci, a vytěží z nich živý užitek.

Jeho tělo, zničené smrtí na kříži a jeho prolitá krev mají přispět k tomu, aby se poznala nutnost a vážnost vysvětlení, jím přinesených. Výlučně tato naléhavost má být opakováním poslední večeře a při poslední večeři zdůrazněná!

Že se sám Syn Boží nezalekl před takovýmto nepřátelstvím lidstva, jehož pravděpodobnost byla poznána předem ještě před jeho příchodem,*(Přednáška č. 48: Světové dění) mělo obzvlášť poukázat na zoufalou situaci lidských duchů, kteří mohli být zadrženi od zániku pouze chopením se záchranného lana, nezastřené Pravdy.

Poukaz Syna Božího při poslední večeři na svou smrt na kříži bylo pouze posledním a zřetelným zdůrazněním naléhavé nutnosti jeho učení, které přišel přinést!

Při přijímání poslední večeře si má každý člověk neustále znovu uvědomovat, že sám Syn Boží se nebál  smrti na kříži, kterou od lidstva předpokládal a obětoval tělo i krev proto, aby umožnil lidstvu přijetí vylíčených skutečných událostí ve vesmíru, jejichž účinky, které nesou Boží vůli, zřetelně ukazují neposunutelné zákony stvoření! Tímto poznáním hrozivé vážnosti, která vyzdvihuje palčivou nutnost poslání k vysvobození, má v lidech povstat vždy opět nová síla, nový popud, skutečně žít podle jasného učení Krista, tedy aby ho nejen správně pochopili, nýbrž aby také ve všem podle něj jednali. Tím jim budou také odpuštěny jejich hříchy a budou vykoupeni! Nijak jinak. Také ne bezprostředně. Avšak najdou je bezpodmínečně na cestě, kterou Kristus ukazuje ve svém poselství.

Z tohoto důvodu má večeře Páně vždy opět nově oživovat tento děj, aby nezeslábla jedině zachraňující horlivost k naplnění, za tak velké oběti přineseného učení; neboť začínající lhostejností nebo jen vnějšími formami ztrácí člověk toto záchranné lano a klesá zpět do náruče omylů a zkázy.

Je to velká chyba, když lidé věří, že odpuštění jejich vin je zaručeno skrze smrt na kříži. Tato myšlenka s sebou nese strašlivou škodu, že všichni ti, kteří tomu takto věří, jsou tím zdržováni od pravé cesty k vykoupení, která spočívá pouze a jedině v tom, že se žije podle Slova Spasitele, a podle vysvětlení, které jako vědoucí a vše přehlížející podal. A tato vysvětlení ukazují v praktických obrazech nutné zachovávání a dodržování Boží vůle, spočívající v zákonech stvoření, jakož i důsledky jejich zachovávání a porušování.

Jeho vykupitelské dílo bylo v přinesení těchto vysvětlení, které musely ukazovat chyby a škody ve vykonávání náboženství, protože v sobě nesla Pravdu, a tím vnášela Světlo do rostoucího zatemnění lidských duchů. Nespočívalo tedy ve smrti na kříži, stejně tak jako poslední večeře nebo posvěcená hostie nemůže poskytnout odpuštění hříchů. Tato myšlenka je proti každému Božímu zákonu! Tím odpadá také moc člověka k odpouštění hříchů. Člověk má jen právo a také moc, odpustit to, co jemu samotnému učinil někdo druhý, a také pouze tehdy, když k tomu neovlivněně naléhá jeho srdce.

Ten, kdo vážně přemýšlí, pozná také Pravdu a tím i pravou cestu! Avšak ti co jsou líní myslet a pohodlní, kteří neudržují lampu, tedy schopnost zkoumání a prosvěcování, stejně jako pošetilé panny v podobenství s veškerou obezřetností a úsilím trvale v pořádku a připravenou, mohou snadno zmeškat hodinu, když k nim přijde „Slovo Pravdy“. Protože se nechali uspat v mdlé pohodlnosti a slepé víře, tak nebudou schopni následkem své lenosti poznat nositele Pravdy nebo-li ženicha. Musí zůstat zpět, když ti co jsou bdělí budou vcházet do říše radosti.

Posolstvo Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt