Vo Svetle Pravdy

Posolstvo Grálu od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Español
Português
Русский
Український
Česky
Obsah


50. Odloučení mezi lidstvem a vědou

Toto odloučení nemuselo nastat; neboť celé lidstvo má plné právo na vědu. Vždyť tato se snaží, učinit srozumitelným Boží dar stvoření. Vlastní činnost každého oboru vědy spočívá v pokusu, podrobně probádat zákony Stvořitele, aby skrze jejich znalost, jich bylo možné vydatněji použít k užitku a prospěchu lidstvu.

Toto všechno není ničím jiným než ochotou podřídit se Boží vůli.

Protože však Stvoření a přírodní neboli Boží zákony, jež ho nesou, jsou ve své dokonalosti tak neobyčejně jasné a prosté, tak by muselo být přirozeným následkem také prosté a jednoduché vysvětlení podané tím, kdo je skutečně poznal.

Avšak zde nastává citelný rozdíl, který svým nezdravým uzpůsobením stále více zvětšuje propast mezi lidstvem a těmi, kteří se nazývají žáky vědy, tedy žáky vědění nebo pravdy.

Tito se nevyjadřují tak prostě a přirozeně, jak by to odpovídalo pravdě, tedy samotnému vědění, tedy, jak to pravda vyžaduje jako přirozený následek.

To má dvě, vlastně tři příčiny. Kvůli, podle jejich mínění zvláště namáhavému studiu, očekávají zvláštní společenské postavení. Že je toto studium jen vypůjčením si z hotového stvoření, podobně jako to provádí prostý zemědělec klidným pozorováním přírody, které je pro něj nutné, nebo jiný člověk ve své praktické práci, chtějí si ujasnit jen neradi.

Kromě toho se žák vědy, pokud se ve svých vědomostech nepřiblíží pravdě, musí vyjadřovat z přirozenosti věcí vždy nejasně. Teprve pak, když sám skutečně pochopil pravdu, stane se nutně, opět z přirozené podstaty věcí prostý a přirozený ve svých vyjádřeních. Není žádným tajemstvím, že právě nevědoucí během svého přechodu k vědění rádi mluví mnohem více než sami vědoucí, a používají při tom vždy nejasností, protože nemohou jinak, pokud ještě nedosáhli pravdy, tedy samotného vědění.

Třetí příčinou je však skutečné nebezpečí, že by společnost věnovala velmi málo pozornosti lidem vědy, pokud by ji chtěli ukázat v prostém rouchu pravdy. Lidmi by byla pak shledána „příliš přirozenou“, než aby ji mohli přikládat velkou cenu.

Že to však je právě to jediné správné a také to je měřítkem pro všechno pravé a pravdivé, o tom neuvažují. Záruka pravdy spočívá jen v přirozené samozřejmosti.

Avšak k tomu nelze lidi tak snadno obrátit, vždyť také v Ježíši nechtěli poznat Syna Božího, protože k nim přišel „příliš prostě“.

Toto nebezpečí si žáci vědy odedávna zcela přesně uvědomovali. Proto se z chytrosti čím dál více uzavírali přirozené jednoduchosti Pravdy. Aby sebe i svou vědu přivedli k uplatnění, vytvářeli v hloubavém smýšlení stále obtížnější překážky.

Učenec, který se pozvedl z davu se nakonec odmítl vyjadřovat prostě a všem srozumitelně. Často jen z důvodu, jehož si je stěží sám vědom, že by mu asi nezůstalo mnoho z toho co měl v úmyslu, pokud by nezformoval způsob vyjadřování, kterému se teprve zvlášť musel naučit dlouholetým studiem.

Neučinil se srozumitelným všem, což mu časem vytvořilo umělou přednost, která byla jeho žáky a následovateli udržována za každou cenu, protože jinak by pro mnohé bylo mnohaleté studium a s tím spojené vynaložené peníze skutečně zbytečné.

Dnes to došlo tak daleko, že mnozí učenci již více nejsou schopni se vůči prostým lidem vyjadřovat jasně a srozumitelně, tedy prostě. Tato snaha by nyní vyžadovala snad to nejtěžší studium a zabralo by více než celý lidský věk. Avšak především by to mělo pro mnohé nepříjemný následek, že by pak vynikli už jen takoví lidé, kteří jsou lidstvu připraveni skutečnými znalostmi něco předat a tím mu posloužit.

Nyní je zastírání skrze nesrozumitelnost pro veřejnost zvláště výraznou vlastností vědeckého světa, jak se to podobně provádělo ve věcech církevních, kdy pozemsky povolaní služebníci Boží jakožto vůdci a usměrňovatelé hovořili latinsky k lidem, kteří hledali zbožnost a povznesení, a kteří jim nerozuměli a tudíž si to také nemohli osvojit, z čehož nemohli mít žádný zisk. Služebníci Boží mohli tehdy mluvit rovněž siamsky se stejným neúspěchem.

Pravé vědění nesmí mít zapotřebí, činit se nesrozumitelným; neboť v něm spočívá současně také schopnost, dokonce potřeba, vyjadřovat se v prostých slovech. Pravda je bez výjimky pro všechny lidi; neboť oni z ní přece pocházejí, protože Pravda v duchovně – bytostném, východisku lidských duchů, je živoucí. Z toho je možné usoudit, že Pravda ve své přirozené prostotě se má stát srozumitelnou všem lidem. Jakmile se však předáváním stane složitou a nesrozumitelnou, tak nezůstává již více čistou a pravdivou, nebo se vyjádřením ztrácí v nepodstatném, které nemá stejný význam jako její jádro. Toto jádro, tedy pravé vědění, musí být všem jasné. To co je uměle vyšroubované může v sobě nést ve svém vzdálení se od přirozenosti jen málo moudrosti. Každý kdo nepochopil opravdové vědění, ten ho nemůže prostě a jednoduše předávat dál, a obyčejně se snaží něco bezděčně zakrýt, nebo je jako nastrojená loutka bez života.

Kdo v důslednosti vědění ještě zanechává mezery a vyžaduje pro to slepou víru, ten činí z dokonalého Boha chybujícího bůžka a dokazuje, že sám nezná pravou cestu, a proto také není schopen bezpečně vést. To budiž každému vážně hledajícímu výstrahou!

Posolstvo Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt