Vo Svetle Pravdy

Posolstvo Grálu od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Español
Português
Русский
Український
Italiano
Magyar
Česky
Obsah


29. Uctívání Boha

Lze klidně říci, že člověk ještě vůbec neporozuměl nezbytné a pro něj nutné samozřejmosti uctívání Boha, a ještě méně jí prováděl. Pozorujte jednou uctívání Boha, jak se doposud provádí! Vždyť se zná jen prosba, nebo ještě lépe řečeno žebrota! Jen tu a tam dochází také jednou k tomu, že stoupají děkovné modlitby, které skutečně proudí ze srdce. To jsou však veliké výjimky vždy jen tehdy a tam, kde člověk zcela neočekávaně dostane zvláštní dar, nebo je náhle vysvobozen z velkého nebezpečí. Neočekávané a náhlé přiměje ho k tomu, aby se vůbec někdy vzmohl k modlitbě díků. Mohou mu padat nezaslouženě do klína také ty nejohromnější věci, a přece ho nikdy nenapadne nebo jen velmi zřídka, pomyslet na dík, jakmile všechno probíhá klidným a normálním způsobem. Je-li mu i všem, které miluje darováno nápadně stálé zdraví, a nemá-li žádné pozemské starosti, tak se jen sotva vzmůže k nějaké opravdové modlitbě díků. Aby v sobě vyvolal silnější cit, je třeba u člověka, žel vždy zcela zvláštního impulsu. Daří-li se mu dobře, dobrovolně se k tomu nikdy nevzchopí. Má to snad tu a tam na jazyku, nebo jde také do kostela, aby v případě příležitosti mumlal modlitbu díků, avšak vůbec ho nenapadne, aby byl při tom s celou svou duší, třeba jen na jedinou minutu. Jen když k němu přistoupí skutečná nouze, pak se velmi rychle rozpomene, že přece existuje někdo, kdo mu je schopen pomoci. Úzkost žene ho k tomu, aby konečně také jednou koktal modlitbu! A to je pak vždy jen prosba, ale žádné uctívání.

Takový je člověk, který se ještě pokládá za dobrého, který se nazývá věřící! A to jsou nemnozí na zemi! Chvályhodné výjimky!

Postavte si před svůj zrak sami jednou konečně tento žalostný obraz! Jak se jeví při správném pozorování vám, lidem! Avšak jak mnohem žalostněji stojí takový člověk před svým Bohem! Je to však žel skutečnost! Můžete se točit nebo obracet jak chcete, zůstává při těchto skutečnostech, jakmile se jednou namáháte  jít k podstatě věci, za vynechání jakéhokoliv přikrašlování. Musí vás při tom přece něco stísnit; neboť ani prosby ani dík nepatří k uctívání.

Uctívat znamená ctít! Toto však skutečně nenajdete na celé této zemi! Pozorujte jednou svátky nebo slavnosti, které mají sloužit ke cti Boží, kde je jednou výjimečně upuštěno od proseb a od žebrání. Jsou tu oratoria*(duchovní skladby)! Vyhledejte pěvce, kteří zpívají k uctívání Boha! Pohleďte na ně, když se k tomu připravují v sále nebo v kostele. Všichni chtějí vykonat něco, aby se tím lidem zalíbili. Bůh je jim při tom značně lhostejný. Právě On, jemuž to přece má platit! Hleďte na dirigenta! Žádá si potlesk, chce lidem ukázat co umí.

Pokračujte pak dále. Pohleďte na hrdé stavby, kostely, katedrály, které stojí ke cti Boha ... mají stát. Umělec, architekt, stavitel usilují jen o pozemské uznání, každé město pyšní se těmito budovami ... ke cti pro sebe sama. Musí dokonce sloužit tomu, aby přitáhly cizince. Avšak ne snad k uctívání Boha, nýbrž aby místu plynuly peníze tímto zvýšeným ruchem! Kam se podíváte je jen touha po pozemské povrchnosti! A všechno za předstíraného uctívání Boha!

Snad tu a tam ještě existuje člověk, který se v lese snaží povznést svou duši k výšinám, který při tom dokonce také letmo vzpomene velikosti Tvůrce veškeré té krásy kolem něj, a přece však stojícího  daleko v pozadí. Při tom se mu otevírá duše, a přece však ne k jásavému vzletu do výše, nýbrž ... rozbíhá se doslova široce na všechny strany v blaženém požitku. Něco takového nesmí být zaměňováno s letem do výšin. Nelze to považovat za nic jiného, než blaho labužníka u bohaté hostiny. Toto povznesení duše, považuje se mylně za uctívání; a zůstává bezobsažným, blouzněním, vlastním pocitem blaha, který považuje za city díků ke Stvořiteli. To se děje čistě pozemsky. Také mnozí přírodní nadšenci považují toto opojení za pravé uctívání Boha, a domýšlejí se v tom být povzneseni nad jiné, kteří nemají možnost užívat tyto krásy pozemských útvarů. Je to hrubé farizejství, které má východisko jen ve vlastním blahu. Pozlátko, jemuž chybí jakákoliv hodnota. Až tito lidé budou muset hledat poklady svých duší, aby je zužitkovali ke svému vzestupu, tak najdou v sobě schránku úplně prázdnou; neboť domnělý poklad byl jen opojení krásou, nic jiného. Chyběla jim opravdová úcta před Stvořitelem. –

Opravdové uctívání Boha neprojevuje se v blouznění, v mumlání modliteb, v žebrání, klečení, ve spínání rukou, ani ne v blaženém rozechvění, nýbrž v radostném činu! V jásavém přitakání tomuto pozemskému bytí! Vychutnat každý okamžik! Vychutnat znamená využít. Využít zase ... prožít! Přece však ne v zábavě a tanci, ne v promarnění času, které poškozuje tělo i duši, jež vyhledává a potřebuje rozum jako vyrovnání a vybičování svého působení, nýbrž v pohledu vzhůru ke Světlu a v takovém chtění, které jen podporuje a povznáší všechno jsoucí ve stvoření!

K tomu patří však jako podmínka přesná znalost zákonů Božích ve stvoření. Tyto mu ukazují, jak má žít, jestliže chce být zdravý na těle i duši, přesně mu ukazují  cestu, která vede vzhůru k duchovní říši, avšak také ho nechají jasně poznat i hrůzu, která by pro něj musela nastat, jestliže by se těmto zákonům stavěl do cesty.

Protože zákony ve stvoření působí samočinně a živě, neúprosně a neposunutelně se silou, proti které jsou lidští duchové úplně bezmocní, tak je ve skutečnosti jen samozřejmé, že musí být naléhavou potřebou každého člověka zcela rozpoznat tyto zákony, jejichž účinkům v každém případě zůstává bezbranně vydán napospas!

A přece je toto lidstvo tak omezené, že se  snaží nedbale přejít přes tuto tak jasnou a prostou nutnost, přestože není nic naléhavějšího! Lidstvu nepřijdou jak známo ty nejprostší myšlenky. Každé zvíře je v tom kupodivu chytřejší než člověk. Vpraví se do stvoření a je v něm podporováno, pokud se mu v tom člověk nesnaží zabránit. Člověk však chce panovat nad něčím, jemuž samostatnému působení je neustále podroben a podroben zůstane. Ve své domýšlivosti má za to, že již vládne silou, jestliže se naučil pro své účely používat jen malé výběžky vyzařování, nebo když ve zcela malé míře využívá účinků vzduchu, vody a ohně! Při tom nemyslí na to, že se při tomto poměrně stále ještě malém využití musí nejprve napřed učit, pozorovat, aby již existující vlastnosti nebo síly využil v jejich zvláštním druhu. Musí se při tom  přizpůsobit, má-li mít úspěch! Jedině on sám! To není žádné panování, žádné pokoření, nýbrž sklonění se, a vpravení se do stávajících zákonů.

Člověk musel by při tom vidět, že mu může přinést užitek jen učení se vřadit! Měl by v tom vděčně pokračovat dál. Ale ne! Naparuje se a počíná si poté ještě domýšlivěji než předtím. Právě tam, kde se shýbá, sloužíc také někdy Boží vůli ve stvoření a tím z toho má ihned viditelný užitek, snaží se to dětinsky postavit tak , jako by byl vítězem! Vítězem nad přírodou! Nesmyslný postoj dosahující vrcholu vší hlouposti v tom, že tím míjí slepě skutečnou velikost; neboť při správném postoji byl by skutečným vítězem ... nad sebou samým a nad svou ješitností, protože by se ve správném osvícení při všech významných vymoženostech nejdříve učil sklánět vůči stávajícímu. Jedině to bylo by mu ziskem. Jakýkoliv vynálezce a všechno skutečně veliké má své myšlení a své chtění vložit do stávajících přírodních zákonů. Co se chce vzepřít nebo zcela proti nim působit, to bude roztříštěno, rozdrceno a zničeno. Je nemožné, aby to někdy skutečně dospělo k životu.

Jaké jsou zkušenosti v malém, ne jinak je to s celým bytím člověka, a ne jinak s ním samotným!

On, který má proputovat nejen tento krátký pozemský čas, nýbrž celé stvoření, k tomu nezbytně potřebuje znalost zákonů, jimž zůstává celé stvoření podrobeno, ne jen každému pozemskému člověku viditelné nejbližší okolí! Nezná-li jich, tak bude zdržován a bržděn, zraňován, vržen zpět nebo dokonce rozdrcen, protože ve své neznalosti nemohl jít s mocnými proudy zákonů, nýbrž se postavil tak falešně, že ho museli tlačit dolů místo vzhůru.

Lidský duch nejeví se velkým a obdivuhodným, nýbrž jen směšným, jestliže se tvrdošíjně a zaslepeně snaží odmítat skutečnosti, které může poznat všude v jejich účincích, jakmile je má použít jako základ nejen ve své činnosti a veškeré technice, nýbrž i pro sebe a svou duši! Má ve svém pozemském bytí a působení neustále příležitost, aby viděl nezbytnou dovednost a stejnost všech základních účinků, jakmile se lehkovážně nebo zlovolně neuzavře a nespí.

Není pro to v celém stvoření žádné výjimky, pro lidskou duši také ne! Musí se zákonům ve stvoření přizpůsobit, jestliže jejich působení má být pro ní podporující! A tuto prostou samozřejmost člověk ve svém povrchním způsobu doposud úplně přehlížel.

Zdála se mu tak prostá, že se musela stát pro něj v poznání právě tím, co bylo pro něj nejtěžším. A tato obtížnost naplnění stala se po čase pro něj nemožnou. Tak stojí dnes před zkázou, před duševním zhroucením, které musí všechno jím zbudované rozdrtit!

Jen jedno může ho zachránit: Úplné poznání zákonů Božích ve stvoření. To jediné může ho opět přivést vpřed, vzhůru, a s ním všechno, co se v budoucnu bude snažit vybudovat.

Neříkejte, že vy jakožto lidští duchové nemůžete tak snadno poznat zákony ve stvoření, a že se Pravda nedá lehce rozlišit od chybných závěrů. To není pravda! Kdo vede takovéto řeči, chce se tím snažit opět jen zastřít lenost, kterou v sobě skrývá, chce jen, aby se lhostejnost jeho duše nestala zjevnou, nebo se před sebou samým omlouvá k vlastnímu uklidnění.

To mu však nijak neprospívá; neboť každý lhostejný, každý líný je od nynějška zavržen! Jen ten, kdo sebere veškerou svou sílu, aby jí beze zbytku použil k vydobytí toho nejnutnějšího pro svou duši, může mít ještě naději na záchranu.  Každá polovičatost je totéž jako nic. Také každé váhání a odkládání je již úplné promeškání. Lidstvu není dáno více času, protože čekalo až k časovému bodu, který tvoří poslední hranici.

Tentokrát mu to samozřejmě není tak usnadněno a také to nebude tak lehké, protože se dosavadním lhostejným loudáním v těchto věcech zbavilo jakékoliv schopnosti, vůbec uvěřit v hlubokou vážnost nutného posledního rozhodnutí! A tento bod je právě největší slabostí, a stane se jistým pádem tak mnohých!

Po tisíciletí bylo vykonáno mnoho, aby se vám ujasnila Boží vůle ve stvoření, alespoň tak dalece, jak to potřebujete, abyste mohli vystoupat do prvotního stvoření, ze kterého jste vyšli, a abyste se tam vrátili zpět! Ne skrze takzvanou pozemskou vědu, také ne skrze církve, nýbrž prostřednictvím služebníků Božích, proroků starých časů, stejně tak poselstvím samotného Syna Božího. Bylo vám poskytnuto tak prostě, a vy o něm doposud jen mluvíte, a přece jste se nikdy vážně nesnažili je správně pochopit, a ještě méně podle něho žít! Tím bylo podle vašeho líného mínění od vás požadováno příliš mnoho, přestože je to vaše jediná záchrana! Chcete být zachráněni, aniž byste se sami při tom nějak namáhali! Jestliže o tom přemýšlíte, musíte přece dojít k tomuto smutnému poznání.

Z každého Božího poselství jste udělali náboženství! Ke svému pohodlí! A to bylo falešné! Neboť jste náboženství postavili na zvláštní, vyvýšený stupeň, stranou od činnosti všedního života! A v tom byla největší chyba, kterou jste mohli udělat; neboť tím jste postavili také Boží vůli stranou od všedního života, nebo, což je totéž, vy jste se postavili stranou od Boží vůle, místo aby jste se s ní sjednotili, a položili ji do středu života a ruchu vašeho všedního dne! Byli s ní jedno! Každé Boží poselství máte přijímat zcela přirozeně a prakticky, musíte je vložit do své práce, svého myšlení, a do celého svého života! Nesmíte pro sebe z něj udělat něco osamoceného, jak se to nyní stalo, k čemuž přistupujete jen způsobem návštěvníka v hodinách klidu! Kde se snažíte na krátkou dobu poddat zkroušenosti nebo díku, či zotavení. Tím se vám to nestalo něčím samozřejmým, co je vám vlastní jako hlad nebo spánek.

Chápejte přece konečně správně: Máte v této Boží vůli žít, abyste se vyznali na všech cestách, které vám přinášejí dobro! Boží poselství jsou cenné pokyny, které potřebujete, a bez jejichž znalosti a plnění byste byli ztraceni! Nesmíte je proto stavět do skleněné vitríny, abyste je pozorovali jen v neděli v blaženém rozechvění jako něco svatého, nebo na toto místo prchali v nouzi, abyste si tam došli pro sílu! Nešťastní, nemáte poselství uctívat, nýbrž zužitkovat! Máte se ho odvážně chopit, ne jen ve svátečním šatě, nýbrž s tvrdou pěstí činorodého života, která nikdy nezneuctívá, nesnižuje, nýbrž každého ctí! Klenot září v mozolnaté, hlínou a potem potřísněné ruce mnohem čistěji a vznešeněji než v pěstěných prstech líného povaleče, který svůj pozemský čas tráví jen rozjímáním!

Každé Boží poselství vám bylo poskytnuto k účasti, to znamená mělo se stát součástí vás! Tento smysl se musíte snažit správně pochopit!

Neměli jste je považovat za něco odděleného, co zůstává mimo vás, k čemuž jste si zvykli přistupovat s plachou zdrženlivostí. Přijměte Slovo Boží do sebe, tím každý ví jak má žít a jak má jít, aby dospěl do říše Boží!

Proto se konečně probuďte! Učte se znát zákony ve stvoření. K tomu vám však nepomůže žádná pozemská chytrost, ani malé vědomosti technických poznatků; něco tak nepatrného nestačí na cestu, kterou se musí vaše duše ubírat! Musíte svůj pohled povznést vysoko nad zemi a poznat, kam vás vede cesta po tomto pozemském bytí, a tím ve vás současně také povstalo vědomí toho, proč a také k jakému účelu jste na této zemi. A opět právě tak, jak to s vámi stojí v tomto životě, zda jste chudí, zda bohatí, zdraví nebo nemocní, v míru nebo boji, radosti nebo utrpení, naučíte se poznávat příčiny a účel a stanete se v tom radostnými a lehkými, vděční za prožití, které vás doposud potkalo. Naučíte se vážit si každé vzácné jednotlivé vteřiny a především ji také využít! Zužitkovat ke vzestupu do radostiplného bytí, a velkého, čistého štěstí!

A protože jste se sami příliš zapletli a zamotali se, přišlo k vám kdysi jako záchrana Boží poselství prostřednictvím Syna Božího, jakmile varování proroků nenalezlo žádného sluchu. Boží poselství ukázalo vám cestu, jedinou k vaší záchraně z močálu, který již hrozil vás udusit! Syn Boží snažil se vás k tomu dovést podobenstvími! Ti co chtěli věřit a hledající, přijímali to svým sluchem, a přece to nešlo dál. Nikdy se nesnažili podle toho žít.

Náboženství a všední život zůstalo také vám vždy dvojí. Stáli jste vždy jen vedle toho, namísto v tom! V podobenstvích objasňované účinky zákonů ve stvoření zůstaly vámi zcela nepochopeny, protože jste v nich nehledali!

Nyní přichází ještě jednou, v Poselství Grálu stejný výklad zákonů, ve formě pro dnešní dobu srozumitelnější! Je to ve skutečnosti přesně totéž, co kdysi Kristus již přinesl, ve formě vhodné pro tehdejší dobu. Ukazoval, jak mají lidé myslet, mluvit a chovat se, aby duchovně uzrávajíc, pronikali ve stvoření vzhůru! Více přece lidstvo nepotřebovalo. Proto není mezery v tehdejším poselství. Poselství Grálu přináší nyní přesně totéž, jen v dnešní formě.

Kdo se konečně podle toho řídí v myšlení, řeči a jednání, ten tím vykonává čisté uctívání Boha; neboť to spočívá jen v činu!

Kdo sebe ochotně staví do zákonů, koná vždy to pravé! Tím ukazuje svou úctu před moudrostí Boží, sklání se radostně před jeho vůlí, která spočívá v zákonech. Bude jejich účinky podporován a chráněn, zbaven veškerého utrpení a pozvednut do říše světlého ducha, kde se v jásavém prožitku každému nezkaleně zjeví všemoudrost Boží, a kde uctívání Boha je v životě samém! Kde každé nadechnutí, každý cit, každý čin je nesen radostiplnou vděčností a je tak trvalým požitkem. Ze štěstí zrozen, štěstí rozsévá a proto štěstí sklízí! Uctívání Boha v životě a prožitku samo spočívá v plnění Božích zákonů. Jen tím je zaručeno štěstí. Tak má tomu být v přicházející říši tisíce let, která se bude jmenovat Království Boží na zemi! Tak mají všichni stoupenci Poselství Grálu stát jako pochodně a jako ukazovatelé cesty v lidstvu.

Kdo to nemůže nebo nechce, ten opět nepochopil poselství. Služba Grálu má být opravdovým, živým uctíváním Boha. Uctívání Boha je první bohoslužbou, která nespočívá ve vnějších věcech, neukazuje se jen navenek, nýbrž i žije v nejskrytějších hodinách v každém člověku, a projevuje se v jeho myšlení a v jeho jednání jako samozřejmost.

Kdo se k tomu nechce dobrovolně přiznat, ten se nedožije blízké doby království Božího, bude zničen anebo ještě donucen k bezpodmínečnému podrobení se Božskou silou a pozemskou mocí! K dobru celého lidstva, které je obdařeno milostí v této říši konečně nalézt mír a štěstí!

Posolstvo Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt