Doznievanie k Posolstvu Grálu 2

od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Português
Русский
Česky
Obsah


13. Duchovní úrovně IV

Člověk si sám nadělal mnoho překážek, které ho zdržují od rozvinutí jeho ducha. Duch sám usiluje o cestu vzhůru, není-li spoután, není-li něčím připoután k zemi.

Největším zlem však zůstává jednostranný, přehnaně vypěstovaný rozum, roztahující se nafoukaně na vladařském trůnu, který mu nepatří.

Podobá se zvířeti, které dovede prokázat velmi dobré služby, je-li ovládáno. Jakmile je však přenecháno samostatnosti, způsobí v každém případě škody.

Je jako dravec, zprvu přítulný, dělá radost tomu, kdo ho chová a dává potravu. Doroste-li, stává se však nebezpečným i tomu, kdo jej vychoval.

Stane se tyranem svého ošetřovatele, který se ho musí obávat. Není již možno pohybovati se svobodně v kleci, určené za obydlí zvířete. Zvíře začne náhle ovládati vše, co je v dosahu jeho popudů.

Totéž se stává každému člověku s jeho rozumem; protože však tento rozum není odkázán na jemu přikázané obydlí, t.j. na určité lidské tělo, nýbrž vynutil si úplnou svobodu pohybu, která je na této zemi bez hranic, muselo se chtění rozumu podrobiti celé lidstvo.

Před rozumem si lidstvo nikde není jisto. Všude číhá jako nebezpečí, připravené použít své ostré drápy nebo své ničivé tesáky tam, kde se objeví nějaký člověk, který není ochoten se mu podříditi!

Tak to dnes vypadá na zemi! Zvíře, zprvu laskavě pěstované, vyrostlo do obrovské síly. Žádný člověk nedokáže je přinutiti k užitečné službě. A tak vyvolává žalostnou záhubu, v níž se z části již nyní nacházíte a která se ještě hůře rozšíří, protože jste neschopni zvířeti v tom zabránit.

Mnoho lidí mu padne za oběť. A přece ve skutečnosti mohli zvíře lehce ovládnout, kdyby je byli v pravý čas správně vychovávali.

Sílu, kterou zvíře nyní vynakládá na pustošení, bylo by mohlo pod důmyslným vedením ducha užitečně použíti k okrášlení a povznesení vás samých i vašeho okolí, k míru a radosti všech.

Místo zpustošených trosek rozkládaly by se kolem vás kvetoucí zahrady, zvoucí k blažené spolupráci vděčného tvoření míruplných pozemských občanů.

Sami jste si tohoto netvora vypěstovali. Museli byste mu všichni propadnout, kdyby mu nyní Bůh sám nepoložil hranici, nezbavil ho jeho moci a neuvedl opět do mezí, v nichž může býti jen užitečný!

Před tím však musíte ještě prožít, jaké zlo jste tím způsobili. Musíte vidět a protrpět těžké následky, které z toho vyplývají, abyste byli úplně vyléčeni z tak falešného jednání a usilování, aby už nikdy v budoucnosti nemohla ve vás vyvstati taková žádost!

Tak vás trestá Bůh: dává vám naplnění všeho toho, co jste svým vlastní chtěním snažili se vynutit proti jeho přikázáním. Nedbali jste hlasu v lásce k vám poslaných varovníků ze Světla, ba dokonce jste je ještě pronásledovali svou nenávistí a nakonec ve slepém vzteku je i vraždili. Jen proto, že byli nepohodlní vašim plánům a přesto, že jen oni by vám byli mohli opravdu pomoci. A pod těmito chybami není možné uvolnění vašeho ducha ve vás. A přece má se uvolniti tak, aby se postupně rozvíjel a obdržel spojení s druhem jemu vlastním, s duchovní úrovní v paprsku Světla Božské milosti.

Vláda rozumu to nikdy nedovolila; neboť tím by velmi brzy jeho uměle vyšroubovaná falešná sláva roztála jako sněhulák v paprsku slunce. Nezadržitelně by padl s trůnu a musel by opět sloužit, místo aby si hrál na pána.

A proto je ta usilovná sebeobrana, která se neštítí ani vraždy tam, kde by vliv rozumu mohl býti ohrožen. –––

Tak se stává ještě dnes, že ani vy nemůžete myslet jinak. Vše, co slyšíte, co je vám zvěstováno, vtlačíte do pozemsky dobře vám známých forem a tím dáváte v sobě vyvstati představám, které ani přibližně neodpovídají skutečnosti; neboť zvíře jest nad vámi a drží vás dole. Zvíře, které jste si sami vychovali, aniž byste si je podřídili! Postavilo se jako překážka mezi vás a všechno duchovní. Nepropouští z vás již ničeho k tomu, co jest vyšší než toto ctižádostivé zvíře –– váš pozemský utkvělý rozum –– lákavě blýskavý, ale nejnebezpečnější a nejjistější nástroj vaší záhuby v Luciferově ruce.

Osvoboďte se nyní od něj a pozvedněte se nad něj! Jinak nebudete moci uchopiti ničeho z hodnot, které vám budou poskytovány ze Světla a nebudete jich moci pro sebe využíti.

Buďte opět takovými, jako byli pozemští lidé dříve, než je zajala domýšlivost rozumu a srazila je na zem, jako jedině vhodnou pro svou omezenost.

Tehdejší lidé zachvívali se rytmicky se svým okolím a mohli proto býti duchovně pozdviženi ve svých záchvěvech, aniž by se museli proto obávati, že ztratí pozemskou půdu a pozemské myšlení.

Jak maličcí tu stojíte dnes před těmi, které byste rádi označili jako v začátku vývoje a proto lidsky neplnocenné.

Oni byli mnohem hodnotnější ve stvoření než jste vy dnes. Svému Tvůrci byli mnohem cennější a užitečnější než vy ve svém neblahém pokřivení, které místo povznášení svého okolí má schopnost zanechávat za sebou jen poušť a trosky.

Musíte se opět dostat k tomuto bodu. Musíte opět v sobě rozvinout křídla, která vám zcela zakrněla! Musíte je rozvinout, nechcete-li padnouti! Váš duch bude nyní osvobozen od vší tíže násilím, mocí Světla! Tíha bude rozbita. A pak běda duchu, který nebude moci vzlétnouti! Musí klesnout, protože v důsledku nedostatku jakéhokoliv cviku a činnosti, kterou jste mu rouhavě zamezili, nebude mít žádné síly k letu.

Ještě jednoho musí být pozemský člověk zvlášť dbalý. Je to to, v čem dosud těžce hřešil: Spojení s bytostnými pomocníky nesmí být přerušováno! Jinak způsobíte si mezeru, vám velmi škodlivou.

Velké silné bytostné nemáte považovat za bohy. Nejsou bohy, nýbrž věrnými služebníky Všemohoucího a jen ve své službě jsou velicí! Vám však nejsou nikdy poddáni.

Na malé bytostné nemáte se však dívat domýšlivě shůry. Ani oni nejsou vašimi služebníky, nýbrž tak jako velicí slouží jen samotnému Bohu, Tvůrci. Jen ve svém působení se k vám přibližují, vy však se k nim také máte přibližovat.

Můžete se od nich mnohému naučiti, zejména z jejich věrné služby, kterou svému Tvůrci vděčně prokazují. Vy, lidé, potřebujete bezpodmínečně velkých i malých pomocníků; neboť jen ve zcela harmonické spolupráci s nimi mohou vaše duše správně uzrávati a dojíti ke vzestupu.

Učte se proto dbát všech bytostných pomocníků; vždyť oni mohou být vašimi nejlepšími a nejvěrnějšími přáteli!

Pak se budete také opět lehčeji vznášet. Musíte však býti dříve osvobozeni od jakéhokoliv omezení svého pozemského rozumu, zvláště, chcete-li pochopiti to, co vám zvěstuji o světlých říších. Kdybyste chtěli myslet jen pozemsky, nikdy byste jich nemohli pochopiti. Jsou přece takového druhu, který může býti přijímán, chápán jen vaším duchem!

Teprve, když jste se takto otevřeli, pak víte, co jsem vám svým vysvětlováním dal. Mluvím sice již dnes o těchto věcech, ačkoli jsou sdělovány pro pozdější pochopení této země, protože já splňuji –– jako ve všem, co k vám mluvím! Splňuji, protože bylo kdysi zaslíbeno, že zjevím vyvinutým i stvořeným celé stvoření, že vám dám klíč k porozumění všech dějů ve stvoření. Spravujte věrně všechno toto vědění; nikdy více nemůže se zemi dostati takové spásy a tolika milostí, protože vám vše zvěstuji! Staňte se strážci všech klíčů! Jestliže je necháte poskvrniti nebo zkřivíte na nich byť i jen malou část, nebudou vám již více otevírati tajemství stvoření. Brány zůstanou opět zavřeny nejen na dlouhou dobu, ale tentokrát pro vyvinuté navždy.

Taková zodpovědnost spočívá na vás, které jsem k tomuto úřadu povznesl mezi všemi lidmi, tak jako kdysi Ježíš učinil se svými učedníky, když dlel na této zemi.

Vy to máte však tentokrát lehčí; nemluvím jen k vám, nýbrž napíši vše, aby už nikdy nemohlo nastat tak ničivé zkřivení svatého Slova, jak se to stalo s tím nejdůležitějším, co Ježíš kdysi řekl.

Je mi také tentokrát dáno mnohem více času zavésti vás do všeho, abyste se mohli přesně naučiti, co Vůle Boží jest a čeho od vás požaduje, když vám dala vše, čeho potřebujete k možnosti svého vědomého bytí.

Tím stali jste se schopnými vědomě používati všech milostí ve stvoření, ve věčnosti, jen když půjdete správně a stanete se užitečnými členy tohoto stvoření, předpokládaje ovšem, že jiným ničeho nezávidíte; vždyť jest zde dost místa a možností existence pro všechny, když poslouchají zákona pohybu a s ostatními se harmonicky snášejí!

Vy, malý zástup nositelů svatého kříže, jste kvasem, který jsem připravil pro lidstvo a který má nyní všechno pronikati a povzbuzovati, který má přinést duchovní pohyb do těžkopádných mas, aby tyto nemusely se neužitečně v sobě zhroutiti a zahynouti.

Věrně opatrujte klíče, které vám dávám svým Slovem. Správně je také předávejte vždy těm, kteří přijdou po vás!

Jakmile budete prosti tlaku nadvlády rozumu, pak vám budou jasná všechna moje slova, která jsem k vám mluvil a ještě budu mluvit. Pak také pochopíte to, co jste se dozvěděli o prastvoření a o prastvořených, kteří se nacházejí na nejvyšším místě všech stvoření, v chrámu svatého Grálu.

První kruh kolem Parsifala ve stvoření se skládá ze čtyř prastvořených, kteří se mohli jako první zformovati z vyzařování Parsifala a státi se ihned vědomými. Vznášejí se v radostném tvoření. Neustále přijímají a dávají, vždy opět berou a vyzařují.

Kolem Parsifala je více kruhů prastvořených. Všichni však, i ten první kruh, mají velký odstup od Parsifala a jeho trůnu, který v důsledku tlaku nemohou nikdy překročit.

Oni čtyři prvého kruhu jsou nejsilnější mezi všemi prastvořenými. Mohou snésti více tlaku Světla než ostatní, aniž by při tom ztratili vědomí.

Jsou to:

Od-shi-mat-no-ke, služebník a světlý ochránce dokonalé Trojice. Jest nejideálnějším ztělesněním královského vládce.

Leilak, ztělesnění mužné odvahy a mužné síly.

Tito dva jmenovaní jsou ve svém druhu lidem srozumitelní. Jinak je to s těmi druhými, které nyní uvedu; neboť jejich druhy jsou mimo lidské představy.

Lev. Přiblížím se lidským představám, řeknu-li, že Lev je jako rytíř Grálu ztělesněním nejušlechtilejšího hrdinství, jehož vyzařování pomáhá a povzbuzuje hrdinnou věrnost ve stvoření.

Merkur, prastvořený vůdce mocností všech živlů, jež jsou v něm zakotveny. –––

Člověk bude myslet, že beze všeho rozumí tomu, co jsem teď řekl, ale není tomu tak. Nemůže tomu rozumět, nedám-li mu další vysvětlení o zvláštním druhu Lva.

Abych tak mohl učinit, musím vystoupiti výše do Božské sféry. Člověku je obrazně známo, že na stupních Božího trůnu stojí jako stráž okřídlená, mocná zvířata, mezi nimiž jest také lev.

Tato zvířata nejsou bájí, ale jsou tam skutečně. Dosud jsem se o nich nezmínil, protože by toho bylo na začátek příliš mnoho; proto má býti o tom hovořeno teprve tehdy, až budou lidští duchové zralejší než dnes.

Co dnes o tom říkám, je také jen pro ty, kteří mé Poselství již v sobě přijali a snaží se je v sobě opravdu oživiti. Je to tedy jen pro zralejší pozemské lidi!

A tu se bude člověk ptát, jak přijdou zvířata do Božské sféry a k tomu ještě až na stupně Božího trůnu, ano na ty stupně, kam lidský duch nemůže nikdy vystoupiti, i kdyby byl nevím jak omilostněn.

To lze velmi prostě vysvětlit. Člověk si udělal o zvířeti falešný pojem, protože vidí před sebou jen zvířata této země, která se mohou vyvinout v hrubohmotnosti!

A to je falešné! Člověk nebo zvíře, oba jsou ve stvoření tvory, kreaturami. Jedna tak potřebná jako druhá, nebo jedna tak zbytečná jako druhá.

Zvířata na stupních Božího trůnu jsou zcela jiného druhu, než to, co si lidé pod zvířetem představují. Jsou to vědoucí zvířata! Ovšem jen z toho si nemůžete vytvořit nějakou jinou představu a sotva to vůbec kdy budete moci; neboť to všechno jest příliš vzdáleno lidskému duchu z řad vyvinutých.

Vědoucí zvířata, jejichž věrnost a oddanost je naprosto neúplatná! Není v nich kolísání ani váhání, nýbrž jen nadšená, nezměnitelná služba! Služba v bezprostředním činu, bez uvažování, aniž by k tomu bylo třeba nějakého chtění. Je to živé vznášení se v zákoně jakožto samozřejmosti a nutnosti!

Stojí také mnohem výše než vyvinutý lidský duch. Již i tím, že svou nedotknutelnou čistotou činnosti a síly jsou v Božské sféře.

Nejedná se tedy o zvíře v lidském smyslu, nýbrž o zvláštní, formou učiněné vyzařování druhu, který je nazván zvířetem tak jako jiný a sice nižší druh záření je nazván člověkem.

Je tu třeba ještě zvláštního vysvětlení, které může následovat mnohem později.

Tak jako lev na stupních trůnu bezbytostné Trojice Boží vychází z jejího vyzařování, v něm žije a působí, tak i Lev v prastvoření vznikl z vyzařování rovněž bezbytostného jádra Parsifala a zformoval se v čistě duchovní úrovni prvního prastvoření jako rytíř svatého Grálu!

Je to podobnost druhu v jiné formě; neboť Lev prastvoření nese v sobě ještě něco jiného, duchovně lidského druhu. Později budu o tom ještě podrobněji hovořit. On jest v sobě spojením, zatímco vědoucí lev na stupních Božího trůnu jest naprosto čistý a nemá v sobě žádného spojení.

Lev prastvoření je již připraven pro záření ve stvoření jako nutný přechod. Jeho vyzařující činnost je mnohostranná a přesto ohraničenější, než činnost lva v Božské sféře.

Vychází z něj všechno hrdinství, které se tu a tam ve stvoření objevuje.

Nemohu v tom dnes jít až do podrobností, protože to příliš uhýbá od toho, co chci říci v této přednášce. Chci jen zběžně naznačiti, že z paprsků tohoto hrdinství dostává se i duchu takových pozemských lidí, kteří se osvědčují jako skuteční hrdinové.

To bylo starým Germánům a Řekům, jakož i mnoha jiným dřívějším lidským kmenům dobře známo, pokud ještě udržovali vědomé spojení s bytostnými.

Při pozemské smrti takového hrdiny vedli bytostní bytostný díl záření hrdinství do Walhally, nejvyššího hradu v bytostném kruhu stvoření, zatímco duch musel jít do jemu určené úrovně. Působil-li duch v dobrém smyslu, zůstaly obě části nitkami spolu spojeny.

Tyto obě části byly rozděleny jen tehdy, když duch kráčel dolů, aby bytostná část nemohla býti spolustržena. Jinak při pozemských inkarnacích splývaly obě části do sebe.

Tento přídavek hrdinství je zvláštním darem pro pozemské lidi. Jeho přijetí je také vždy připravováno určitou zralostí dotyčného ducha a také i zcela určitou jeho cestou. Pro určité úkoly na zemi je část tohoto bytostného záření Lva potřebná, protože se v něm nachází samozřejmě jen v čistotě se zachvívající útočnost, spojená s bezpodmínečným sebevzdáním, což není obsahem ducha jako takového. Duch má jako nejvyšší cíl výstavbu a radostné tvoření.

A veškeré opravdové hrdinství ve stvoření jest zakotveno ve Lvu, který stojí jako rytíř svatého Grálu v prvním kruhu v prastvoření a který byl na svou prosbu zakotven v těle jednoho pozemského člověka, aby mohl bezprostředně spolupracovati na svatých naplněních na zemi a býti při tom ve stejné blízkosti svého Pána, jako ve světlém hradu prastvoření.

Duchovně a pozemsky shromáždí se kolem něj opravdoví hrdinové. Musí se tak stát podle zákonů stvoření základním druhem jeho vyzařování. Nemohou vůbec jinak, protože jsou v něm neodlučně zakotveni. Zdánlivé hrdinství zůstane mu přirozeně vzdáleno a již tím se musí prokázat jako takové.

Tato událost při svatém naplnění na zemi je jedním z mnoha dějů, lidem nepochopitelných. Jsou však chtěny všemoudrostí Boží a svým účinkem jsou tak prosté a samozřejmé jako vše, co vychází z Boha.

S údivem budou lidé stát před jistotou činnosti Božích zákonů, v nichž nemůže být nic jiného, než bezpodmínečné samočinné splnění, které všechny překážky v posledním okamžiku všemohoucí silou odhodí.

Tak jsem dnes současně poněkud pozvedl závoj se zvířat na stupních Božího trůnu. Jsou to čtyři okřídlená, vědoucí zvířata, která střeží trůn: Orel, lev, býk a skopec. Skopec však má lidskou tvář, neboť skopec nese v sobě část lidsky–duchovní! Čtyři vědoucí zvířata na stupních trůnu Božího vznikla z bezprostředního vyzařování Božího a mohou v něm vědomě žít. Nesou v sobě základní druhy pro všechna stvoření, zatím co archandělé vznášejí se v docela jiném druhu vyzařování. Ne bez důvodu připadá zrození Syna Člověka na zemi zákonitě ve znamení skopce!

Není však úkolem dnešní přednášky řešiti toto tajemství.

Buďte vděčni Bohu a přijměte to, co vám smím dát. Snažte se všemu rozumět a nepřeskakujte sem tam jako ve hře. V těchto věcech si to nemůžete dovolit, neboť jsou na myšlenkové hraní v obvyklém lidském způsobu příliš vznešené a mocné.

Čím horlivěji a vážněji se však budete snažit opravdu pochopiti pravdu mého Slova, tím více vám budu moci oznámiti. Ve vašem snažení jest váš klíč k bráně mého vědění!

Usilujte proto, abych vám mohl dávat plnýma rukama!

Doznievanie k Posolstvu Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt