Doznievanie k Posolstvu Grálu 1

od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Português
Русский
Український
Česky
Obsah


44. Žena a muž

Svými přednáškami „Bytostné”, „Malí bytostní”, „V hrubohmotné dílně bytostných” a „Duše putuje” dal jsem vám část vědění o trvalé činnosti ve stvoření. Z vašeho blízkého okolí vysvětlil jsem vám malou část, a to jen z toho, které je s vámi zcela úzce spojeno. Nedal jsem vám to jen proto, aby vám to bylo známo, nýbrž k tomu účelu, abyste z toho mohli čerpati užitek pro svůj život na zemi, nyní, v hrubohmotném těle. A současně i k požehnání těch, kteří jsou s vámi a kolem vás.

Vám však doposud dostačovalo jen toto vědění samotné! Leč to vám nepřinese žádné výhody, neboť jest svatou povinností každého lidského ducha využít každého vědění ve stvoření k povzbuzení, k pokroku a k radosti všech, kteří jsou s ním spojeni anebo s ním přijdou do styku. Teprve potom má jeho duch z toho veliký prospěch, jinak ne.

Takový duch bude pak osvobozen ode všech překážek a bude zákonem zvratného působení neomylně pozvednut až k takové výši, v níž může neustále čerpati síly prozářené Světlem a přinášeti požehnání tam, kde padnou na dobrou půdu této země. Tak bude vědoucí silným prostředníkem vysoké Boží síly.

Proto vám chci ukázati, co si můžete z posledních přednášek vzíti na pozemskou cestu a co si také vzíti musíte, poněvadž Slovo nemůže zůstati nepoužito.

Upozornil jsem vás ve velikých rysech na malou část tkaní a působení zcela určitých druhů bytostných ve stvoření a ukázal jsem vám také, jak lidský duch nevědomě v tom dosud bloudil.

Bytostné hospodaří a tká věrně v domácnosti velkého stvoření, zatím co duchovní máme považovati za hosta v něm putujícího, jehož povinností jest podříditi se pořádku této veliké domácnosti a harmonicky svými nejlepšími schopnostmi podporovati povzbudivě bytostné v jejich správě. Má tedy přiložiti ruku k udržování velkého díla, které mu poskytuje obydlí, možnost existence a domov.

Správně pozorováno, musíte si to představiti takto: Vysoké bytostné vydalo nebo zrodilo ducha ze sebe a dává mu ve své veliké domácnosti stvoření možnost radostného bytí!

Ovšem s předpokladem, že duch neporuší harmonie domácnosti, neboť jinak je nemilým hostem a bude s ním také podle toho zacházeno! Nedosáhne pak nikdy radosti plného bytí a nemůže ho také nikdy užívat.

Host má arci také povinnost nezatěžovati tuto domácnost, ale podříditi se v ní vládnoucímu pořádku a tento pořádek v protislužbě za pohostinství chrániti a podporovati.

K lepšímu porozumění můžeme se konečně také vyjádřiti jinak, aniž porušíme vlastní smysl věcí: Velké, všeobsáhlé Božsky bytostné se rozdělilo ve dvě části, v aktivní a pasivní část, nebo v positivní a negativní část.

Pasivní nebo negativní je jemnější, citovější, měkčí část. Aktivní nebo positivní část je hrubší, ne tak citlivá!

Citlivější, tedy pasivní část, je však silnější a vše převažující, která ve skutečnosti vede. Ona je ve své citlivosti schopnější přijímat, je vnímavější vůči tlaku a proto uschopněna jednati a státi jistěji v nejvyšším tlaku, to jest v síle svaté Boží vůle. Tlakem je zde míněno zákonité působení vyššího druhu na nižší druh, ne snad nějaký libovolný silácký akt, ne tlak nějaké násilně působící měnitelné panovačnosti. –––

Tak vidíte před sebou veliký obraz, sestupující shora a není již více za těžko pochopiti, že se další následky ve stvoření stejným způsobem stále zcela přirozeně opakují a že se přenášejí konečně i na rozštěpení lidských duchů pozdějšího stvoření. Je to účinek jednoho jednotného zákona, který se táhne celým stvořením. Je jen jinak jmenován v různých úrovních a v různých stupních ochlazení.

Tak ztělesňuje v tomto sestupnění zde na zemi žena pozdějšího stvoření citlivě bytostné jako negativní, pasivní část a muž hrubší duchovní jako positivní, aktivní část, neboť toto jednou již započaté rozdělení opakuje se stále dál v oddělených částech zase znovu a pokračuje dále, takže je možno říci, že se celé stvoření skládá vlastně jen ze samých rozštěpení! Silnější částí, tedy skutečně vládnoucí, je opravdu vždy jen citlivější část, tedy mezi lidmi je to ženství! Jejímu druhu jest přiměřeně mnohem snazší poslechnouti citem tlak Boží vůle. Tím má a dává také nejlepší spojení s jedinou, opravdu živou silou!

Tento zákon stvoření chce býti také respektován badateli a být použit i vynálezci. Opravdu mocnější a silnější část je vždy část negativní neboli pasivní. Citlivější část je vlastně určující část, aktivní část je jen provádějící část!

Proto působí při každém normálním vývoji všechno ženské silným, v nevědomých počátcích vždy čistým, jen povznášejícím vlivem na vše mužské, jakmile toto tělesně dozrává. S tělesnou zralostí probudí se současně silné sexuální cítění, které tvoří spojení nebo most k činnosti duchovního jádra pozemského člověka v úrovni hrubé hmotnosti, tedy zde na zemi.

To znáte již z mého Poselství. Toto vše se děje současně. Jedno přináší okamžitě s sebou i druhé. V tom poznáte nezměrnou pomoc, které se člověku na zemi dostává v zákonech stvoření! Vidíte skoro nepopsatelnou ochranu a milostiplné, téměř nepřehledné opory pro vzestup. Také jimi dané, přesné, jisté cesty, na nichž nemůže zblouditi nikdo, kdo nechce. Patří k tomu mnoho zlé vůle, dokonce vzpurné námahy, chce-li člověk lehkomyslně nedbati všech těchto věcí a odsunouti je stranou. Člověk se musí dokonce násilím bránit proti těmto samočinným pomocem, aby jich nepoužil!

Přesto tak činí. Řekl jsem proto úmyslně, že v „nevědomých” počátcích dospívání vyvolává ženský vliv u muže vždy čistou touhu po výšinách, poněvadž zde není ovlivnění zkaženým rozumem a vše se vyvíjí jen podle Božích zákonů ve stvoření! Teprve, když je rozum se vším svým uměním i zde probuzen a začně působiti, jest tato čistota a s ní také veškerá pomoc špatným myšlením stržena do špíny a znehodnocena.

Špatné myšlení je vyvoláno nečistotou ženství, sváděním, přemlouváním falešných přátel, špatnými příklady a v neposlední řadě také falešným směrem v umění a literatuře.

Jsou-li však jednou tyto mnohé mosty k světlým, čistým výšinám zbořeny a rozmetány, pak jest velmi těžko najíti cestu zpět! A přece dává i zde všemoudrý Stvořitel ve své dobrotě v zákonech velikého stvoření ještě tisíceré možnosti a zase tak samočinnou pomoc, jen když zbloudilý lidský duch probudí v sobě opravdově vážné chtění po čistotě.

Poselství dává ve všech těchto věcech již dosti vysvětlení, takže nových poukazů na to není již třeba.

Lidé, vy vůbec nevíte, jaké milosti vždy znovu a nově denně zašlapáváte nohama, a proto ani nevíte, jak veliká a každou hodinou se zvětšující je tíha vašich dluhů, které musíte zaplatiti v každém případě; neboť všechny zákony Boží spočívající ve stvoření a vám pomáhající jsou pak proti vám, nechcete-li jich dbáti!

Stále nepřicházíte k nutnosti poznání. Ani jeden ze všech tvorů. A zákony jsou láska Boží, která vám zůstala nepochopitelnou, poněvadž jste stále chtěli učiniti z ní něco jiného, než ve skutečnosti jest.

Učte se a poznávejte! Ženo, jestliže se neprobudíš ke své vlastní hodnotě ve stvoření a nebudeš podle toho jednati, rozdrtí tě zpětný účinek tvé veliké viny dříve, než se naděješ! A ty, muži, spatřuj konečně v ženě onu velikou pomoc, jíž potřebuješ a které nemůžeš postrádati, chceš-li jíti podle zákona Božího. A cti v ženě to, k čemu ji Bůh určil! Způsob tvého cítění k ženě bude ti branou ke Světlu. Na to nikdy nezapomeň. –––

Ponořte se jen ve všechna tato líčení! Najdete je ve svém prožití všude potvrzena. Položte tato slova jako základ svého pozorování! Uvidíte tím mnohé úplně změněné a budete to také lépe poznávati než dosud. I v těch nejmenších věcech najdete to zcela určitě vyjádřeno. Nejen na zemi, ale v celém stvoření.

Snad se ještě zeptáte, proč je lidská žena citlivější částí. Proto i na to chci vám současně dát odpověď:

Žena tvoří při vystupování nebo rozštěpení most mezi bytostným a duchovním! Proto musela také Pramáti vzniknouti dříve, nežli následovalo nebo mohlo nastati další odštěpení.

Mostem mezi nejblíže vyšším bytostným a z něho vystouplým duchovním je vždy žena takto odštěpené úrovně. Z tohoto důvodu podržela žena v sobě ještě zvláštní část vyššího bytostného, její vlastní úrovni nejblíže položeného, která muži chybí.

Hlas lidu mluví i zde správně, když tvrdí, že žena je více spjata s přírodou než muž! Žena je skutečně spjata s přírodou v každém ohledu. Vy, kdož znáte Poselství, víte, že výraz „spojen s přírodou” neznamená nic jiného než užší spojení s bytostným!

Tak je tomu ve velké domácnosti stvoření! Z toho máte čerpati poučení pro sebe a toto moudře přenášeti do pozemského života. Dnes vám chci říci, jak to můžete učinit. Zanedbáte-li to, nezařadíte se do záchvěvů harmonie domácnosti, ve které jste hosty. Chcete-li jednati jinak a jíti jinými cestami, než které vám stvoření samo zřetelně ukazuje, pak vám nikdy nevzejde úspěch. Nedojdete ani míru, ani pravé radosti, po které tolik toužíte.

Vše, co se neděje ve smyslu a zákonech tohoto stvoření, musí selhati a zřítiti se, neboť tím ztrácí nejen všechnu podporu, nýbrž tvoří si i protiproudy, které jsou silnější než kterýkoliv lidský duch, a které ho i s jeho dílem nakonec vždy porazí.

Postavte se tedy konečně do dokonalé harmonie stvoření, pak teprve najdete mír a úspěch.

Především v tom prvně pochybila žena, vinu na tom nese převážně také muž, ale samozřejmě proto ani o vlas méně než žena, protože se vůbec nemusela podle něho řídit. Každý jest odpověden sám za sebe. Hlavním zlem i zde bylo dobrovolné podřízení se rozumu.

Žena pozdějšího stvoření měla tvořiti most od bytostného k duchovnímu. Most od bytostného, z něhož se duchovní pozdějšího stvoření teprve oddělilo! Nikoliv z toho bytostného, které se po odloučení posledního zbytku duchovního ponořilo ještě hlouběji, aby vytvořilo most ke hmotnému a dalo původ všem duším zvířat.

V hodnotách stvoření stojí tedy na stupních směrem dolů nejdříve žena a pak teprve muž. Ale v tom žena pozdějšího stvoření úplně selhala. Nestojí na tom místě, které jí bylo Stvořitelem přiznáno a určeno.

Velikou část bytostného, ne nižšího, ale vyššího, podržela žena v sobě jako most a mohla, měla zůstati přístupná Boží vůli, tak jako bytostné, které vždy žije jen ve vůli Boží. Ovšem bylo podmínkou, že žena udrží tuto část bytostného čistou, čistou k vycítění Boží vůle, zákonů ve stvoření!

Místo toho otevřela toto cítění příliš lehce a rychle všem svodům Lucifera. A protože žena je svým zvláštním způsobem spojení s bytostným ve stvoření silnější než hrubší duchovní druh muže, a tím určující, nebo řekněme to jinak, tón udávající v doslovném slova smyslu, tak hravě strhla muže s sebou do hlubin.

Z tohoto důvodu volal jsem již ve svém Poselství ke všemu ženství, že má předcházeti muže ve vzestupu, poněvadž je to její povinností, protože má pro to schopnosti. Nejen proto, že tím odčiní vinu, kterou na sebe uvalila hned ze začátku. Je to akt milosti sám pro sebe, který se zvratným působením chtěním ke vzestupu vyvine sám sebou.

Žena pozdějšího stvoření mohla přesto, že v sobě chová bytostný přídavek, tak padnout, poněvadž jako poslední svého druhu byla nejdále vzdálena od Boží blízkosti! Za to však měla v části vyššího bytostného v sobě silnou kotvu, které se mohla držeti a které by se skutečně byla držela, jen kdyby byla k tomu měla opravdovou vůli. Ale hrubší duchovní v ní chtělo jinak. A vzdálení od Boží blízkosti nechalo je triumfovat.

Žena mohla padnouti, ale nemusela! Neboť měla dosti pomocí po boku, ale ona jich vůbec nepřijala tím, že jich nepoužila.

Ale v říši tisíce let musí to býti jiné. Žena se nyní změní a bude žíti jen podle vůle Boží! Bude očištěna, anebo zahyne v soudu, protože se zde na zemi octne přímo v Boží blízkosti! Tím přestává nyní každá omluva pro všechno ženství! A každá žena, která svou bytostnou část v sobě ještě rouhavě a hříšně úplně nezasypala, musí nyní cítiti Boží blízkost a musí v ní zesíliti k zvýšené síle a nebývalé moci! Podle živých zákonů stvoření! Tuto samočinnou pomoc mají však jen ty, které jsou ještě schopny vděčně poznávati tlak čisté Boží síly.

Žena, která ji nyní přesto nemůže ani nechce cítiti, ta uschne a neudrží si více možnost zváti se ještě ženou.

Nyní se ovšem zeptáte, jak se to může stát, že mnohá lidská duše mohla býti střídavě na zemi inkarnována jednou jako žena a jindy jako muž. Vysvětlení toho není tak těžké, jak si myslíte, poněvadž taková, v každém ohledu pravá žena nemůže se nikdy hrubohmotně inkarnovat jako muž.

Jakkoliv to zní zvláštně, jest tedy takový děj zase jen jedním ze špatných následků nadvlády rozumu.

Pozemská žena, která se podřizuje rozumu, zatlačuje právě tím své pravé ženství zpět. Toto je potlačeno, poněvadž vytváří citovost, kterou střízlivý rozum zazdívá. Tím se osudové nitky tak připínají, že taková žena se příště musí inkarnovati jako muž, poněvadž přece po tomto potlačení a zazdění převládá jen hrubší duchovní a jeho nitky se vůbec jinak připínati nemohou. Takové změny inkarnační jsou nutné, ježto se musí vyvinouti vše, co se v lidském duchovním jádru započne. Jmenovitě nynější nepřirozené, tedy zákonům stvoření odporující, ženským světem prováděné napodobení mužů, jakož i vysloveně rozumové práce musí mít těžké následky pro ženství, neboť v tom je porucha harmonie ve stvoření!

Ony všechny potlačují své pravé ženství a musí na to příště dojíti k inkarnaci v mužském těle. To by samo o sobě nebylo ještě tak zlé, ale při tom rozhoduje ještě okolnost, že ženská duše v tomto zkřivení svého úkolu v mužském těle může sice působiti velmi chytře, ale přesto jen tělesně, nikdy však nebude duchovně a duševně opravdovým, pravým mužem! To je a zůstane jen zblouděním.

Tyto případy zkřivení stvoření děly se dosud. V tisícileté říši nebudou však více možny, neboť pak všechny takové ženské duše, které své ženství zazdily, vůbec nebudou moci dospěti k inkarnaci na zemi, neboť padnou jako nepotřebné při soudu mezi ty masy, které budou vtaženy do rozkladu. Všechny jsou ztraceny, jestliže si ještě včas neuvědomí vlastní úkol ženství a nezačnou podle toho jednati.

Zrovna tak je tomu i naopak. Mužská duše, která se změkčilostí ve svém myšlení a jednání příliš přiklonila k ženským způsobům, přinutila se tím sama tak vzniklými nitkami k pozdější inkarnaci v ženském těle. Při tom bylo stejně nemožno, aby taková duše mohla býti pak pravou ženou, neboť jí chyběla část vyššího bytostného patřící k ženství.

Z tohoto důvodu nacházíme často na zemi muže s převládajícími vlastnostmi ženskými a ženy s převládajícími vlastnostmi mužskými! Oba druhy těchto duší nejsou však pravé, ale zkřivené a jsou ve stvoření, vyjímaje hrubohmotných možností rozplozovacích, nepotřebné.

Rozhodující a základní pro celé bytí jest při tom první rozhodnutí duchovního zárodku, které se ovšem neděje vědomě, ale spočívá jen ve vnitřním probouzejícím se sklonu! Vede-li tento sklon k jemnější činnosti, jest tím bytí duchovního zárodku rozhodnuto pro ženství; neboť tím podržuje nebo udržuje část vyššího bytostného, z něhož se odděluje nebo odštěpuje. Kloní-li se k hrubšímu, aktivnímu nebo positivnímu působení, pak odlučuje se pozvolna něžná, jemnější část vyššího bytostného zcela a zůstává zpět. Ano, ona je samočinně odvržena, takže takový duchovní zárodek je tím zásadně rozhodnut pro mužství.

V tom se splňuje také hned ze začátku pro duchovní záruka jedenkrát svobodného rozhodnutí, kterému se říká svobodná vůle.

Žena! Co říká již toto slovo samotné jakožto souhrnný anebo základní pojem čistoty, půvabu a touhy po světlých výšinách!

Jak velikou, vznešenou a ušlechtilou jsi měla být, pozemská ženo, a co jsi sama ze sebe udělala!

Nedovedeš již ani vycítit, že tvoje oblíbená společenská hra uplatňování se a činění se žádoucí, že každé slovo, ano i každý pohled na tebe z mužské strany je ve skutečnosti jen pohanou tvé ženské důstojnosti, pošpinění tvé Bohem chtěné čistoty!

Kdyby nebylo ještě mezi vámi na zemi těch několik, v jejichž duších může Boží vůle zakotvit, bylo by opravdu lépe, kdyby pohyb ruky Boží smetl tyto směšné karikatury ženství s čisté půdy tohoto nádherného stvoření.

Avšak pro těch několik věrných bude pozemské ženě umožněno blízkostí Boží povstati k té výši, která jí byla určena již od počátku!

Blaze ti, pozemské lidstvo, které jsi si nezasloužilo této milosti a přece ji smíš přijmouti!

Avšak v budoucnosti řiď se přísně zákony Božími!

Čistota pozemské ženy spočívá v její věrnosti! Neboť věrnost jest čistota! Žena bez věrnosti jest nehodna nésti jméno ženy! Nevěrná jest každá žena, která si zahrává s muži rozmarně v slovech anebo v myšlenkách! Nevěrná vůči sobě samé a svému vznešenému úkolu v tomto stvoření, tedy také i na zemi!

Jen věrnost dává vzniknouti v ženě všem ctnostem. Ani jedna z nich nebude chybět! Jako si lidé vytvořili jednostranný, nehybný a tím také zcela nesprávný, malicherný pojem, tak znetvořili ve svém nízkém myšlení něco velmi nemotorného a směšného pro vznešený pojem čistoty! Učinili z toho karikaturu, nepřirozené pouto, které je v rozporu s přírodními zákony a které je úplně falešné a svědčí jen o zúžení malicherného rozumového myšlení.

Čistota pozemské ženy spočívá pouze v její věrnosti! Ano, ona jest pro člověka věrností!

Zcela jasně řečeno: Čistota je u lidí ztělesněna ve věrnosti! Kdo to správně pochopí, ten v tom najde také vždycky správnou cestu a může po ní jíti a nemusí v duševní křečovitosti odsunovati zákon stvoření stranou. Musíte se proto pokusiti naučit se tomu správně rozumět.

Čistota sama je Božská! Proto člověk jako takový nemůže míti čistotu v její původní formě, neboť on jest jen částečkou stvoření a jako takový podléhá zcela určitým zákonům. Čistota však může být jen v Božské dokonalosti; ona náleží k této dokonalosti!

Člověk nemůže tedy mít čistotu v pravém smyslu, nýbrž může ji vzhledem ke svému druhu jen obrazně ztělesňovati, tedy ji znovu podávati ve změněné formě, ve věrnosti! Věrnost je tedy odstupněním čistoty pro lidi. Člověk klade na místo Božské čistoty věrnost. A v prvé řadě a v nejušlechtilejším smyslu žena! Cokoliv ona činí, je čisté, jakmile to činí ve věrnosti! Nejinak je tomu u muže. Věrnost jest pro každého člověka čistotou!

Věrnost musí být přirozeně pravá, nesmí kořeniti v představách. Pravá věrnost může žít jen v opravdové lásce, ne ve vášni nebo fantasii. V tom jest opět ochrana a také měřítko pro zkoumání sama sebe.

Člověk nemůže být Božským a musí se říditi zákony svého druhu. Všechno ostatní jest jen zmatené, nepřirozené, nezdravé a je jen následkem nesprávných názorů, domýšlivé žádostivosti, která žene k tomu býti stůj co stůj nápadným anebo státi stranou od spolubližních, býti obdivován nebo snad také dokázati něco zvláštního před Bohem! Nikdy při tom není něco pravého a přirozeného, nýbrž jest to nesmyslné, násilné duševní zmrzačení, které přináší i špatné tělesné následky. Není v tom vůbec nic velikého nebo vznešeného, nýbrž značí to jen groteskní křečovitost, která ve stvoření působí směšně.

Člověk se může ve stvoření užitečně uplatniti jen tehdy, zůstane-li tím, čím býti má, a když se snaží svůj druh zušlechťováním zdokonaliti. Toho však může dosáhnouti jen v záchvěvech zákonů a ne, když se postaví mimo ně.

Věrnost jest proto nejvyšší ctností každé ženy. Umožňuje jí plně splniti její vznešený úkol v tomto stvoření!

Lidé, dbejte nyní tohoto:

Vysoké, jemné bytostné, tedy to jemnější a citlivější, vede domácnost ve velkém stvoření! Tím jest také vykázán ženě její úkol, jejž splniti jest zcela uschopněna. Vésti domácnost v pozemském bytí, připravovati domov v pravém slova smyslu! Uspořádati tuto zemi tak, aby byla harmonickým domovem, jest v budoucnosti úkolem ženy, který může rozvinouti až k umění! V tom záleží vše a v tom musí míti vše svůj základ, má-li se to dařiti a vzkvétati!

Žena musí učiniti domov svatostánkem! Chrámem Boží vůle! V tom jest pravé uctívání Boha, když jeho svatou vůli ve stvoření odposloucháte a zařídíte-li svůj život a své působení na zemi podle ní.

A také muž, jehož povolání bylo dosud toliko jen rozumové otroctví, změní se druhem ženy, bude-li donucen poznati v ženě ukazovatele k ušlechtilejšímu.

Dívejte se stále na domácnost tohoto stvoření a budete vždy vědět, jak si máte svůj život na zemi zařídit!

Muž tedy nesmí bezohledně porušovati pořádek v domácnosti, ať už z nedbalé nepozornosti nebo panovačnosti; protože činnost ženy v domácnosti jest stejně tak důležitá jako jeho povolání! Jest jen jiného druhu, avšak není možno se bez ní obejít. Úkol ženy v domově se zachvívá v Božím zákonu, jehož si pozemské tělo nutně žádá, když hledá v domově zotavení, klid, potravu a jako neposlední... duševní harmonii, která osvěžuje a dává novou pobídku, novou sílu pro každou mužovu činnost.

V tom musí však být zcela harmonické vyrovnání. Proto má si i žena vážiti mužovy práce a nemysleti si, že jen její činnost je rozhodující. Činnost obou částí má býti k sobě připojena ve stejnoměrných záchvěvech. Jedno nemá rušiti druhé.

Muž nesmí tedy svévolně rušiti nebo porušovati pořádek domácnosti, nýbrž musí přesností a rostoucím porozuměním býti nápomocen k tomu, aby vše harmonicky probíhalo.

To je to, čemu se máte a musíte naučit ze stvoření. V říši tisíce let budete k tomu také ještě donuceni, neboť byste v ní nemohli setrvat. A kdo ani pak neobstojí, ten bude zákonem stvoření vymazán, protože si více nezasloužil požehnání stvoření.

Vy víte, že říše tisíce let jest pro každého člověka tohoto pozdějšího stvoření vyděděním! Vyděděním jeho svobodné vůle, která v něm doposud byla rozhodující. On selhal pro své dětsky samokazičské jednání a myšlení a musí se proto nyní naučit poslouchat anebo zahyne. Tím okamžikem, v němž Boží vůle vstoupila na zem, jest jí lidská vůle, která zde dosud vládla, podřízena podle zákona stvoření! Na tom nemůže být nic změněno. Z tohoto zcela jediného důvodu není již lidská vůle rozhodující. To se jeví nyní rychle v přírodě, mezi lidmi a v lidech samých, jakož i ve všech tvorech.

Člověk má jenom pro sebe sama ještě svou svobodnou vůli k rozhodnutí, takovou, jak ji měl až dosud. V této dočasné možnosti vlastního rozhodnutí záležel a záleží také ještě dnes výkon svobodného lidského chtění. Jen v samotné možnosti rozhodnouti se! Následky všech těchto jím samým vyvolaných rozhodnutí padají vždy na něj zpět, ať chce nebo nechce; a na tom nemůže on nikdy nic změnit. Nyní zasáhnou ho mnohem rychleji než dosud.

Rozdíl, který je dán jeho vyděděním, záleží v tom, že kdysi jeho jednání a chtění mělo také vliv na chod pozdějšího stvoření, v prvé řadě na vývoj této země. To přestalo! Lidské chtění zasahuje nyní vždy zcela jen jeho samotného, dvojnásobnou, trojnásobnou ostrostí než dosud a také s netušenou, dosud neznámou rychlostí.

Mimo sobě samému nebo těm, kteří jsou s ním stejného druhu, nemůže nyní způsobiti žádnou škodu, poněvadž všechno ostatní s ním nesourodé zůstane tím nedotknuto a stojí nyní jen pod samotnou vůlí Boží, jež je silnější než všechno chtění celého lidstva ve stvoření.

A všichni lidé, kteří se nechtějí podříditi zákonům tohoto stvoření, jsou rebelové proti svému domovu, proti svému Tvůrci, svému Bohu! Budou bez milosti vyvrženi a zničeni samotnými zákony, které se nyní v zesílené Boží síle rychle a nepřemožitelně obracejí proti všemu, co ruší Bohem chtěnou harmonii.

Lidé, dbejte proto svého domova, učte se rozumět tomuto pozdějšímu stvoření! Vy je musíte poznati a říditi se konečně podle pořádku také zde na zemi, jinak jste ztraceni a musíte zahynout!

Doznievanie k Posolstvu Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt