Vo Svetle Pravdy

Pravda. Jednoduchá a jasná. Oslobodzujúca a prinášajúca Svetlo. Ale aj prísna a spravodlivá. Večná, nemenná Pravda.

Pravda môže byť vo svojej prirodzenej prostote chápaná všetkými. Je ju možné nájsť v prírodných zákonitostiach, fyzikálnych zákonoch, ale aj v každodennom živote, ak ju len človek vidieť chce. Pravda je ukazovateľom cesty k duchovnému uvedomeniu, cestou k nájdeniu stratenej harmónie a k životu podľa Božej vôle, ktorá je nezávislá na ľudských prianiach. Múdro koná ten, kto sa snaží Pravdu spoznať a podľa nej prispôsobiť svoj život.

Kniha Vo Svetle Pravdy je čistým zdrojom poznania pre tých, ktorí skutočne hľadajú Pravdu. Čítanie knihy vyžaduje pozornosť a precítenie písaného duchom, ale aj bezohľadné skúmanie. Viac o knihe sa dozviete v úvodnom texte sprievodné slovo.

Slovenský preklad pôvodného vydania obsahuje v knihách Vo Svetle Pravdy, Posolstvo Grálu od Abdrushina a Doznievanie k Posolstvu Grálu spolu 201 prednášok. Ak si chcete dielo Vo Svetle Pravdy stiahnuť v elektronickej podobe, kliknite na obrázok knihy vedľa obsahu.

Prednášky Doznievania k Posolstvu Grálu sú rozšírením Posolstva. Kto im chce rozumieť, musí poznať Posolstvo. Je to celok, ktorý musí byť dodržiavaný v predpísanom poradí, ak sa má stať pravým vedením.

Citáty z knihy

Vzdejte Bohu úctu dokonalosti! Pak najdete v ní klíč k nerozřešeným záhadám všeho bytí. –

Sila chcenia! Táto tak mnohými netušená moc, ktorá ako nikdy nezlyhávajúci magnet priťahuje rovnaké sily, čím rastie ako lavína, zlučuje sa s duchovne podobnými vplyvmi a pôsobí spätne, až dosiahne znovu východisko, teda pôvod, alebo lepšie povedané pôvodcu, a nesie ho vysoko nahor ku Svetlu, alebo ho vtlačí hlbšie do bahna a špiny! Vždy spôsobom, akým to pôvodca sám kedysi chcel.

Cestu ku Svetlu musí každý jednotlivec prežiť v sebe, musí ju sám objaviť, ak chce po nej bezpečne putovať. Iba to, čo človek v sebe prežil a precítil vo všetkých obmenách, môže tiež plne pochopiť!

Živá tvůrčí síla, která lidmi proudí, nabere společně ucelenou vůlí vytvořené myšlenky jemnohmotné a uzavře je nezvratně do formy, kterou vyjadřuje vůli této myšlenky. Tedy něco skutečné, živé, které stejnorodostí tohoto světa myšlenkových forem, vlivem zákona přitažlivosti stejného druhu přitahuje nebo se přitahovat nechá, podle své vlastní síly.

Člověk však chce panovat nad něčím, jemuž samostatnému působení je neustále podroben a podroben zůstane. Ve své domýšlivosti má za to, že již vládne silou, jestliže se naučil pro své účely používat jen malé výběžky vyzařování, nebo když ve zcela malé míře využívá účinků vzduchu, vody a ohně!

Vzdejte Bohu úctu dokonalosti! Pak najdete v ní klíč k nerozřešeným záhadám všeho bytí. –

Vy, kteří tak často křečovitě usilujete, abyste našli pravou cestu, proč si vše tak ztěžujete? Představte si ve vší jednoduchosti, jak vámi proudí čistá síla Stvořitelova, a vy ji zároveň řídíte svými myšlenkami, dobrým nebo špatným směrem. Tím máte bez námahy a usilovného přemýšlení vše!

Utrpenie a tiež aj radosť ustavične klopú, aby povzbudili a vyburcovali k duchovnému prebudeniu. V niekoľkých sekundách býva potom človek veľmi často oslobodený od všetkej malichernosti všedného života, a v šťastí i v bolesti tuší spojenie s Duchom, ktorý preniká všetkým žijúcim.

Tam, kde muž není schopen vzhlížet k ženě v jejím ženství, nemůže vzkvétat žádný národ, žádný lid!

Veriť bez pochopenia je iba zotrvačnosť a lenivosť myslenia! To nevedie ducha do výšok, ale zatláča ho dole. Preto vzhliadnime nahor, máme skúšať, skúmať. Túžba k tomu v nás nie je nadarmo.

Jako zde jest naše hrubohmotné tělo citlivé vůči svému okolí stejného druhu, které proto může viděti, slyšeti a cítiti, právě tak jest tomu v těch částech stvoření, jichž podstata není podobná naší. Jemnohmotný člověk v tak zvaném záhrobí cítí, slyší a vidí jen své stejnorodě jemnohmotné okolí, vyšší duchovní člověk může zase viděti jen své duchovní okolí.

Mnohostrannost modlitby je vždy oslabující. Dítě také nepřijde k otci současně se sedmi prosbami, nýbrž jen s tím, co jeho srdce nejhůře tísní, ať je to již bolest nebo přání.

Vyzařování hvězd vytváří jen cesty a průplavy, kterými všechno jemnohmotně živé může uceleněji pronikat k lidské duši, aby se tam projevilo.

Musí se zkoumat slovo, ne osoba! Že si vždycky nejprve snaží posvítit na osobu a potom zvažují, mají-li se její slova poslouchat, je zvykem lidí rozumu. Ve své úzce omezené chápavosti potřebují takovouto zevní oporu, protože se musí přidržovat zevnějšku, aby nepřišli ve zmatek. To je přece právě ta dutá stavba, kterou budují, která je nedostatečná pro lidstvo a je velikou překážkou postupu vpřed.

Je bláznovstvom hovoriť o ranách osudu alebo skúškach. Každý boj a každé utrpenie je pokrokom. Ľuďom je tým ponúknutá príležitosť odstrániť tiene predchádzajúcich pochybení, lebo nemôže byť nikomu odpustený ani halier, pretože i v tom je vo vesmíre kolobeh večných zákonov neochvejný; v nich sa prejavuje tvorivá vôľa Otca, ktorá nám tým odpúšťa a všetko temné zmazáva.

Člověk nezná jásavý dík v radostném prožitku vědomého bytí, jehož mu bylo dopřáno za spolupůsobení ve velkém stvoření, působí-li ku blahu celého svého okolí, jak to Bůh chtěl a právem od něho očekává! Člověk ani netuší, že právě to a jedině to chová v sobě jeho skutečné vlastní blaho, jeho pokrok a vzestup.

Pod pravou cudností rozumí se čistota myšlenek, avšak ve všech věcech, až dolů k myšlenkám týkajících se povolání. Cudnost je vlastnost čistě duchovní, nikterak tělesná.

Jen povolaní mohou být opravdovými učiteli. Povolaní jsou takoví, kteří schopnosti nesou v sobě. Tyto schopnosti se neptají po vysokoškolském vzdělání, nýbrž po zachvívání jemné citovosti, která je schopna se uplatnit nad prostorem a časem, tedy nad hranicemi pojmů pozemského rozumu.

Řekne-li se, že člověk nesmí lpět na pozemském majetku, jakmile touží po nebeském království, tak tím není řečeno, že má pozemský majetek rozdat nebo zahodit, aby žil v chudobě. Člověk může a má radostně požívat z toho, co mu Bůh zpřístupnil svým stvořením.

Člověk nemá zapomínat, že z modlitby má si vlastně přinésti jen sílu, aby sám mohl uskutečniti to, oč prosí! Tak se má modliti!

Praví-li se, že Bůh podává svou ruku ku pomoci, tedy je to ve slově, které lidem posílá. V tomto slově jim ukazuje, jak se mohou zprostiti viny, do které se zapletli. Jeho milost jest předem ve všech velkých možnostech, které byly dány lidským duchům k použití ve stvoření. To jest tak nesmírně mnoho, že dnešní člověk si to ani představiti nedovede, protože se tím nikdy dosti vážně nezabýval. Tam, kde se o to pokoušel, bylo to dosud jen hříčkou nebo za účelem marnivé sebepovýšenosti!

Živá tvůrčí síla, která lidmi proudí, nabere společně ucelenou vůlí vytvořené myšlenky jemnohmotné a uzavře je nezvratně do formy, kterou vyjadřuje vůli této myšlenky. Tedy něco skutečné, živé, které stejnorodostí tohoto světa myšlenkových forem, vlivem zákona přitažlivosti stejného druhu přitahuje nebo se přitahovat nechá, podle své vlastní síly.

Utrpenie a tiež aj radosť ustavične klopú, aby povzbudili a vyburcovali k duchovnému prebudeniu. V niekoľkých sekundách býva potom človek veľmi často oslobodený od všetkej malichernosti všedného života, a v šťastí i v bolesti tuší spojenie s Duchom, ktorý preniká všetkým žijúcim.

Ježíš hlásal Pravdu. Jeho slova musela proto také obsahovat všechny pravdy ostatních náboženství. Nechtěl založit církev, nýbrž ukázat lidstvu pravou cestu, která rovněž může vést pravdami jiných náboženství. Proto nachází se v jeho slovech také tolik ohlasů na tehdy již existující náboženství.

Kdo v sobě necítí touhu po modlitbě, může od ní klidně upustit, protože jeho slova či myšlenky se přece musí rozplynout v nic. Jestliže modlitba není důkladně procítěna, tak nemá žádnou hodnotu, a proto také žádný účinek.

Utrpenie a tiež aj radosť ustavične klopú, aby povzbudili a vyburcovali k duchovnému prebudeniu. V niekoľkých sekundách býva potom človek veľmi často oslobodený od všetkej malichernosti všedného života, a v šťastí i v bolesti tuší spojenie s Duchom, ktorý preniká všetkým žijúcim.

Jen povolaní mohou být opravdovými učiteli. Povolaní jsou takoví, kteří schopnosti nesou v sobě. Tyto schopnosti se neptají po vysokoškolském vzdělání, nýbrž po zachvívání jemné citovosti, která je schopna se uplatnit nad prostorem a časem, tedy nad hranicemi pojmů pozemského rozumu.

Člověk má vždy jen svobodný úmysl a svobodné rozhodnutí na začátku každého jednání v tom, že určuje kam má být vedena vesmírná síla, jím proudící, jakým směrem. Z toho vzniklé následky, které ve směru jeho chtění přivodila síla, musí potom nést.

Plození nemá být pro duchovně svobodného člověka ničím jiným, než důkazem jeho ochoty, přijmout cizího lidského ducha jako stálého hosta do rodiny a poskytnout mu na zemi příležitost k vyrovnání a k zrání. Jen kde existuje na obou stranách vroucí přání pro tento účel, má nastat příležitost k plození.

Dítě je duchovně pro sebe uzavřená osobnost! Kromě pozemského těla, které je nutné jako nástroj k činnosti na této hrubohmotné zemi, nepřijalo od rodičů nic. Tedy jen příbytek, který může používat již dříve samostatná duše.

Také ten, kdo sám Ježíšova slova nezná, a vážně usiluje k Pravdě a zušlechtění, žije často zcela ve smyslu těchto slov a proto rovněž bezpečně postupuje v čisté víře, k odpuštění svých hříchů.

Veliký je také člověk jako takový, postavený do stvoření jako pán svého vlastního osudu! Je schopný se svou vůlí pozdvihnout vzhůru z tohoto díla, a při tom přispět k jeho vyššímu vývoji; anebo dílo strhnout dolů a zaplést se v něm, takže již více nevyvázne a jde s ním vstříc rozkladu, ať již v hrubohmotném nebo jemnohmotném světě.

Člověk nezná jásavý dík v radostném prožitku vědomého bytí, jehož mu bylo dopřáno za spolupůsobení ve velkém stvoření, působí-li ku blahu celého svého okolí, jak to Bůh chtěl a právem od něho očekává! Člověk ani netuší, že právě to a jedině to chová v sobě jeho skutečné vlastní blaho, jeho pokrok a vzestup.

Vzdejte Bohu úctu dokonalosti! Pak najdete v ní klíč k nerozřešeným záhadám všeho bytí. –

Jako zde jest naše hrubohmotné tělo citlivé vůči svému okolí stejného druhu, které proto může viděti, slyšeti a cítiti, právě tak jest tomu v těch částech stvoření, jichž podstata není podobná naší. Jemnohmotný člověk v tak zvaném záhrobí cítí, slyší a vidí jen své stejnorodě jemnohmotné okolí, vyšší duchovní člověk může zase viděti jen své duchovní okolí.

Jako zde jest naše hrubohmotné tělo citlivé vůči svému okolí stejného druhu, které proto může viděti, slyšeti a cítiti, právě tak jest tomu v těch částech stvoření, jichž podstata není podobná naší. Jemnohmotný člověk v tak zvaném záhrobí cítí, slyší a vidí jen své stejnorodě jemnohmotné okolí, vyšší duchovní člověk může zase viděti jen své duchovní okolí.

Praví-li se, že Bůh podává svou ruku ku pomoci, tedy je to ve slově, které lidem posílá. V tomto slově jim ukazuje, jak se mohou zprostiti viny, do které se zapletli. Jeho milost jest předem ve všech velkých možnostech, které byly dány lidským duchům k použití ve stvoření. To jest tak nesmírně mnoho, že dnešní člověk si to ani představiti nedovede, protože se tím nikdy dosti vážně nezabýval. Tam, kde se o to pokoušel, bylo to dosud jen hříčkou nebo za účelem marnivé sebepovýšenosti!

Není žádného odloučení tohoto pozemského života a tak zvaného onoho světa, ale všechno je jen jediné veliké bytí. Celé to mocné, lidem viditelné i neviditelné stvoření zapadá navzájem do sebe jako podivuhodně dovedný a nikdy neselhávající mechanismus, nikdy se nemíjejících ozubených kol. Jednotné zákony nesou celek a jako nervové provazce vše pronikají, drží všechno pohromadě a působí oboustranně ve stálém vzájemném působení.

Víra musí býti živá, jak již kdysi vyžadoval Kristus. Jinak nemá účel. Avšak životnost znamená pohyb, úvahu a zkoumání! Ne tupé přijímání cizích myšlenek. Slepě věřit, znamená přece zřejmě nechápat. Co však člověk nechápe, nemůže mu také duchovně přinésti užitku, protože nechápáním nemůže se to v něm probuditi k životu.

Žiadny človek nemôže obchádzať prírodné zákony, nikto nemôže plávať proti ich prúdu. Boh je sila, ktorá poháňa prírodné zákony, sila, ktorú doposiaľ nikto nepochopil, nikto nevidel, ale ktorej účinky musí vidieť, cítiť a pozorovať každý denne, v každú hodinu, ba v zlomkoch každej sekundy, ak len vidieť chce; v sebe, v každom zvierati, v každom strome, v každej kvetine, v každej žilke listu, ktorý sa derie z púčika, aby vyšiel na svetlo.

Vy, kteří tak často křečovitě usilujete, abyste našli pravou cestu, proč si vše tak ztěžujete? Představte si ve vší jednoduchosti, jak vámi proudí čistá síla Stvořitelova, a vy ji zároveň řídíte svými myšlenkami, dobrým nebo špatným směrem. Tím máte bez námahy a usilovného přemýšlení vše!

Dítě je duchovně pro sebe uzavřená osobnost! Kromě pozemského těla, které je nutné jako nástroj k činnosti na této hrubohmotné zemi, nepřijalo od rodičů nic. Tedy jen příbytek, který může používat již dříve samostatná duše.

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu]