Vo Svetle Pravdy

Posolstvo Grálu od Abdrushina


1.KNIHA ◄ ► 2.KNIHA
Deutsch
English
Francais
Español
Português
Русский
Український
Česky
Obsah


65. Výkřik po vůdci

Podívejme se jednou podrobně na všechny lidi, kteří obzvláště čile hledají duchovního vůdce, a kteří ho vnitřně povzneseni očekávají. Podle svého mínění jsou sami již duchovně důkladně připraveni ho poznat a naslouchat jeho Slovu!

Co uvidíme při klidném pozorování je velmi velká roztříštěnost. Kristovo poslání účinkovalo například na tak mnohé lidi zvláštně. Vytvořili si o něm falešný obraz. Příčinou k tomu bylo, jako obvykle, nesprávné sebehodnocení, nafoukanost.

Na místo dřívější úcty a zachování samozřejmé propasti a ostrého ohraničení vůči svému Bohu, vkročila na jednu stranu skuhrající žebrota, která chce vždy jen brát, avšak sama za žádnou cenu nechce při tom něco dělat. To „modli se“ sice přijali, avšak že u toho je ještě „a pracuj“, „pracuj na sobě samém“, to vědět nechtěli.

Na druhé straně věří, že jsou natolik samostatní, že mohou sami všeho dosáhnout a s určitou námahou dokonce i Božského.

Jsou také mnozí lidé, kteří jen požadují a očekávají, že Bůh má za nimi běhat. Protože on přece již jednou poslal svého Syna, čímž podal důkaz o tom, jak velmi mu záleží na tom, aby se mu lidstvo přiblížilo, ba dokonce, že ho nejspíš potřebuje!

Kamkoliv se pohlédne, tam lze ve všem nalézt už jen domýšlivost, žádnou pokoru. Schází opravdové sebehodnocení. —

V první řadě je nutné, aby člověk sestoupil ze své umělé výše, aby mohl být skutečně člověkem, a aby jako takový započal svůj duchovní vzestup.

Dnes sedí nafoukaný na stromě na úpatí hory, místo toho, aby stál oběma nohama pevně a jistě na zemi. Proto také horu nikdy nemůže zdolat, pokud předtím ze stromu nesleze nebo nespadne.

Avšak mezitím pak bezpochyby všichni ti, kteří klidně a soudně kráčeli na zemi pod jeho stromem svou cestou, a na které dolů pyšně shlížel, došli až na vrchol.

Avšak dění přichází mu při tom na pomoc; neboť strom bude ve zcela blízké době skácen. Snad se pak člověk ještě jednou rozpomene na něco lepšího, když se tak drsně ocitne z kolísavé výše na zemi. Pak je však pro něj nejvyšší čas, a nezůstane mu při tom ani jedna hodina k promeškání.

Nyní se mnozí domnívají, že to v tomto lajdáctví může pokračovat tak, jak to šlo po tisíciletí.

Těžkopádně a pohodlně sedí ve svých křeslech a očekávají silného vůdce.

Avšak jak si představují tohoto vůdce! To je skutečně k politování.

V první řadě od něj očekávají, nebo řekněme zcela správně, požadují od něj, aby on každému jednotlivci upravil cestu vzhůru ke Světlu! On se má vynasnažit, aby prorazil přechody na cestu k Pravdě pro stoupence každého vyznání. On to má učinit tak snadným a srozumitelným, aby tomu každý mohl bezpracně porozumět. Jeho slova musí být zvolena tak, aby o jejich správnosti beze všeho přesvědčil malé i velké všech postavení.

Jakmile se při tom musí člověk sám namáhat a sám myslet, potom to není ten pravý vůdce. Neboť pokud je povolán ukazovat skrze své vůdčí Slovo pravou cestu, tak se musí také o lidi namáhat. Jeho věcí je to, aby lidi přesvědčil, probudil! Kristus přece také obětoval svůj život.

Tito dnes takto myslí, a je mnoho těch, kteří k nim patří, a kteří se nepotřebují nejprve namáhat, neboť se rovnají pošetilým pannám, a jdou vstříc svému „příliš pozdě“!

Vůdce je určitě neprobudí, nýbrž je nechá spát klidně dál, až bude brána uzavřena a oni nebudou moci najít vstup do Světla, protože se nemohou v pravý čas osvobodit z oblasti hmotnosti, k čemuž jim Slovo vůdce ukazuje cestu.

Neboť člověk není tak drahocenný, jak si domýšlí. Bůh ho nepotřebuje, on však potřebuje svého Boha!

Protože lidstvo ve svém takzvaném pokroku už dnes neví, co vlastně chce, musí se konečně dozvědět, co chtít má!

Tato sorta lidí ho mine v hledání a také v kárajícím uvažování, jako tak mnozí již kdysi minuli toho, na jehož příchod bylo vše připraveno skrze zjevení.

Jak si lze takto představovat duchovního vůdce!

Nebude lidstvu dělat jakékoliv, ani sebemenší ústupky a bude požadovat všude tam, kde se očekává, že bude dávat!

Avšak ten člověk, který může vážně přemýšlet, ten ihned pozná, že právě v přísném, bezohledném požadavku pozorného myšlení spočívá to nejlepší, co potřebuje lidstvo již tak hluboce zapletené do své duchovní lenosti k záchraně! Právě tím, že vůdce požaduje pro chápání svého Slova napřed duchovní čilost a vážné chtění, vlastní snažení, odděluje již v počátku hravě plevu od pšenice. V tom spočívá samočinné působení, jako je tomu v Božích zákonech. Lidem se také zde děje přesně tak, jak tomu skutečně chtějí. –

Avšak je tu také ještě jedna sorta lidí, kteří se považují za obzvláště čilé!

Tito si o vůdci přirozeně vytvořili úplně jiný obraz, jak se lze z jejich oznámení dočíst. To však není o nic méně groteskní; neboť oni tím očekávají … duchovního akrobata!

Vždyť je tomu stejně jako u tisíců, kteří již přijali, že jasnovidnost, jasnoslyšnost, jasnocítění, atd. je velikým pokrokem, který ve skutečnosti však není. Něco tak naučené, vypěstované, dokonce i jako nadání přinesené, nemůže se nikdy povznést nad tato pozemská pouta, pohybuje se tedy jen v nízkých hranicích, které si nemohou nikdy tvořit nárok na výši a proto jsou téměř bezcenné.

Chce se snad lidstvu dopomoci ke vzestupu tím, když se mu ukazují jemnohmotné věci stejného stupně nebo se je učí vidět a slyšet?

To nemá se skutečným vzestupem ducha co dělat. Má to právě tak málo účelu pro pozemské dění! Není to nic víc než zručné duchovní kousky, interesantní pro jednotlivce, avšak pro veškeré lidstvo bez jakékoliv hodnoty!

Že si všichni takoví přejí také stejnorodého vůdce, který to konečně umí lépe než oni, je přece zcela snadno pochopitelné. —

Avšak je velké množství těch, kteří v tom jdou ještě mnohem dále, až do směšností. A ti berou to tudíž přesto trpce vážně.

Tito považují za důkaz vůdcovství například základní podmínku, že se vůdce … nesmí nachladit!

Kdo se může nachladit, ten je již vyřízen; neboť to neodpovídá jejich mínění o ideálním vůdci. Musí být silný ve všech případech a v první řadě musí být svým duchem zcela povznesen nad tyto maličkosti.

Zní to snad poněkud strojeně a směšně, avšak je to vybráno ze skutečných událostí a znamená to slabé opakování někdejšího volání: „Jsi-li Syn Boží, tak si pomoz sám a sestup z kříže.! – To se křičí již dnes, dříve než je takovýto vůdce vůbec na dohled!

Ubozí, nevědomí lidé! Ten, který se o své tělo stará tak jednostranně, že se pod silou ducha stává dočasně necitlivé, ten není nikterak skvělým velikánem. Ti, kteří ho obdivují, rovnají se dětem předchozích staletí, které s otevřenou pusou a zářícím zrakem sledovaly výmyky potulných šašků, přičemž se v nich probouzelo horoucí přání, aby také něco takového mohli dokázat.

A jako tehdy děti v tomto zcela pozemském oboru, nedostali se velmi mnozí takzvaní hledači ducha nebo Boha v současnosti dále v oborech duchovních!

Přemýšlejme přece jednou dál: Potulný lid starých časů, o němž jsem právě mluvil, rozvíjel se stále více a více, až k akrobatům v cirkusech a varieté. Jejich dovednost rostla do ohromných rozměrů, a ještě dnes sledují tisíce zhýčkaných lidí, vždy s novým údivem a často s vnitřním mrazením tyto estrádní výkony.

Avšak mají z toho pro sebe užitek? Co si odnášejí z takovýchto hodin? Přestože tak mnohý akrobat při svých vystoupeních riskuje také život. Ani to nejmenší; neboť také v nejvyšším zdokonalení musí tyto věci zůstat vždy jen v rámci varieté a cirkusů. Budou sloužit vždy jen k zábavě, avšak nikdy nebudou vést k přínosu pro lidstvo.

Akrobacie tohoto druhu se však nyní hledá jako měřítko pro velkého vůdce!

Ponechte takovýmto lidem duchovní šašky! Brzy dostatečně prožijí, kam je tito zavedou! Oni také nevědí, o co tím vlastně usilují. Domnívají se: Veliký je ten, jehož duch tělo natolik ovládá, že toto již nezná nemoci!

Každý takovýto výcvik je jednostranný, a přináší jen nezdravotu a onemocnění! Těmito věcmi není duch posílen, nýbrž tělo jen zeslabeno! Nutná rovnováha pro zdravou harmonii mezi tělem a duchem je posunuta, a závěrem je, že se nakonec takovýto duch mnohem dříve odpoutá od týraného těla, které mu již více nemůže poskytnout silnou a zdravou odezvu pro pozemské prožívání. Toto však duchu potom chybí a on přichází na onen svět nezralý. Bude muset žít své pozemské bytí ještě jednou. Jsou to zručné duchovní kousky, nic víc, které jdou na úkor pozemského těla, které má duchu ve skutečnosti pomáhat. Tělo patří k jednomu časovému úseku vývoje ducha. Je-li však oslabeno a utlačeno, tak nemůže být také duchu příliš užitečné; neboť jeho vyzařování jsou matná na to, aby mu ve hmotnosti mohla přinést plnost síly, kterou nutně potřebuje.

Chce-li člověk potlačit nemoc, tak musí přivodit duchovně tlak na tělo uvedením do vytržení, podobně jako v malém měřítku může strachem před zubním lékařem potlačit bolest. Takovéto stavy vysokého vzrušení vydrží tělo bez újmy snad jednou, možná i vícekrát, avšak ne trvale, aniž by utrpělo vážné škody.

A když toto vůdce dělá nebo radí, tak není hoden toho, být vůdcem; neboť se tím proviňuje proti přirozeným zákonům ve stvoření. Pozemský člověk má své pozemské tělo jakožto statek mu svěřený chránit a snažit se přivodit zdravou harmonii mezi duchem a tělem. Je-li tato porušena vlivem jednostranného potlačování, tak to není žádný pokrok, žádný vzestup, nýbrž bezpodmínečná hluboká překážka ke splnění jeho úkolu na zemi, jakožto vůbec ve hmotnosti. Plnost síly ducha s ohledem na jeho působení ve hmotnosti se při tom ztrácí, protože k němu v každém případě potřebuje sílu nepotlačeného, nýbrž s duchem harmonizujícího pozemského těla! Ten, kdo se na základě takovýchto věcí nazývá mistrem, je méně než žák, který vůbec nezná úkoly lidského ducha a potřeby jeho vývoje! On je dokonce škůdcem pro ducha.

Dojdou brzy a dosti bolestně k poznání svého bláznovství.

Avšak každý falešný vůdce bude muset učinit hořkou zkušenost! Jeho vzestup na onom světě může započít teprve tehdy, když poslední ze všech těch, které zdržel vlivem duchovních hrátek nebo je dokonce bludně svedl, dojde k poznání. Pokud zde na zemi dál působí jeho knihy a jeho spisy, bude tam zadržen, i když tam mezi tím dospěl k lepšímu poznání.

Kdo radí k okultnímu školení, ten dává lidem kameny místo chleba a ukazuje tím, že nemá žádné tušení o skutečných dějích na onom světě, tím méně o celém světovém soustrojí!

Posolstvo Grálu od Abdrushina


Obsah

[Posolstvo Grálu od Abdrushina]  [Doznievanie k Posolstvu Grálu] 

kontakt